Tato stránka byla zkontrolována
Nikoliv z obrazů, z hrobových bran
kráčejí opati nyní,
první je vede a za zvuků hran
třikráte průvod jde síní.
U kříže stanou, starec kde kles’,
vůdce jich berlu nad mroucím vznes’,
zvolna jenž zvedá se z prachu
v duši pln hrůzy a strachu.
„Povstaň již, Jene, a neboj se nás.
Dobrota, slabost tvé hříchy;
klášter ty’s nezhubil, zvrátil jej čas,
trestati bůh bude mnichy.
Zavolej konvent bez dlení sem,
vidění svoje vypravuj všem,
rci jim, ať nedlí se káti,
mžikem sic pomsta je schvátí.“
Opat se potácí ku zvonu blíž.
Se zvukem zjevy se tratí.
Zbuzení mniši sem tlačí se již:
„Otče, proč nedáš nám spáti?“ —
„Kajte se, bratří, želte svých vin!
Spasit vás může rychlý jen čin.“
„Šílíš-li?“ volá sbor mnichů,
v pustém se síň chvěje smíchu.
