Tato stránka byla zkontrolována
Slabě zní smíchem hlas opatův jen,
sdílí, co viděl, co slyšel.
„Bláhový starče, nás neděsí sen,
přízrak, jenž z horečky vyšel.
Číše již vzhůru! Mrtvý ať spí!“ —
Vichřice hučí, klenba se chví.
„Nechať se vichřice vzteká,
blázen, kdo stínů se leká.“
Pod křížem lampa, hle, vzplanula výš,
s vichřicí zápolí plamen.
„Nechte ji plápolat, vzhůru jen číš!
Rekviem opatům, amen!“
Plameny rostou, šlehají v síň.
„Kdo chce být spasen, pokání čiň!“
„Pozdě již!“ ze stěn to zvučí,
„Pozdě již!“ vichřice hučí.
Mnichové blednou a umírá smích,
poháry ku zemi klesly.
Rádi by prchli, však kolkolem nich
plameny dravé se vznesly.
Klenba se řítí ve žhoucí hrob,
v troskách již pomník zbožnějších dob.
Zhynuli opat i mniši —
dýmy jen stoupají k výši.
