Tato stránka byla zkontrolována
Švanda dudák.
Švanda tiskne dudy k boku,
k ústům zase sklenici,
v prsou dech a vid až v oku
tratí se mu s dennicí.
„Nocí tré i dnů jsem hrál,
teď již čtvrtý konec vzal;
ani muk už, chaso mladá,
dohrál jsem a dodudal.“
U cesty bouř klátí stromkem,
po ní Švandou vratká zas.
„Aj, aj, mne-li za tím domkem,
jej-li za mnou nesl ďas?“ —
Oknem jasné světlo plá,
uvnitř chasa veselá.
„Což se asi podivíte,
když vám Švanda zadudá.“
