Tato stránka byla zkontrolována
V. Útěk.
Skryt v hlubinách jezera tajemný hrad,
stěn křišťálem sporý jen pablesk se krad’,
co vzpomínka na slunce jasné.
Kol zelené vlny. Ni nebe, ni zem,
ni stromy, ni vánek, ni zvuk nezní sem,
kam unes’ a uzavřel na vzdory všem
si vodník své děvčátko krásné.
Jest samotna. Vodník šel na hrozný lov.
Zde za živa pohřbena v předčasný rov,
což není už pomoci žádné?
Ni dveří, ni oken, kol pevná jen zeď.
Co blýská Ti na prstu soumrakem? Hleď!
„To vodníkův prsten, on k spáse mne veď;
kdo nosí jej, ve vodách vládne.“
