Tato stránka byla zkontrolována
Dívka, hle! z věže, kde žene se proud,
číše již plna jest moku.
Zpět zase pospíchá ve tmavý kout,
v lana již spouští se oku. — —
Řetězů řinkot a jásavý ryk,
ticho — pak dívčice úzkostný křik. —
Rámě co jeho ji jímá,
druhé, hle, pohár již třímá.
„Svobodo! lásko! ten přípitek vám,
krůpěj tu žíznivé zemi!
Svobodu, lásku již dobytou mám,
provalte proudy se zděmi!“
Přetéká číše, v ní prameny řek,
bortí se stěna, jíž nezmohl věk,
v zpěněné vlny se kácí;
vodník se s nevěstou vrací.
