Stránka:Quis, Ladislav - Ballady (1883).djvu/56

„Běda! co’s pravil? jej vzkřísit máš moc?!“ —
„Nejsi-li mou, nebuď jeho!“ —
„Naděje zář a přec zoufalství noc!
Navrať mně miláčka mého!
Navrať jej! všecko, co mohu, Ti dám.
Svobodu Tobě-li navrátit mám?
Žehnati věčně chci Tobě,
probuď jen hocha mi v hrobě!“

„Svobodu!? — Bez Tebe ničím mi jest.
s Tebou jen blaze mi v hloubí.“ —
„Život můj žádáš?“ — „Tvou lásku.“ — „Mou česť!“
„Šťastna, jež se mnou se snoubí.“ —
„Žíti? — a bez mne? — já bez něho dál? —
Sladký je život, však trpčí je žal.
Bez lásky žít — smrtí samou! —
Sliby Tvé, slova Tvá klamou.“ —

„Nevěříš? — Nechceš? — Nuž lásku mou znej!
Třeba se na věky trudím,
jedno jen objetí pro vždy mi přej:
hocha Ti milého vzbudím.“
„V náručí Tvojí?! — Jen jednou! — On živ! —
Hřích-li, co z lásky! — Ó, učiň ten div!“
„Po lanu spusť se v tu skrýši.
z tekoucí vody dej číši.“