Stránka:Quis, Ladislav - Ballady (1883).djvu/55

„Lstivý, tak pomsty chceš zlomiti hrot? —
Nuže, já v svět půjdu širý.
Dvakráte strádej: svých pozbaven vod,
zbaven, že u mne dlíš víry.“ —
„Spravedliv hněv Tvůj je, svatá Tvá zášť;
rychle však vraždil jsem, rychle mne vražď,
učiň, co pomsta Ti velí,
znič mne, jenž činu již želí.“ —

„Dívka já slabá! — Čím Tvůj je mi skon?
Lítost Tvá štěstí-li vrátí?
Zhynout-li můžeš? — Zda zbuzen tím on,
pro něhož musím já lkáti?
Děsná Tvá láska je, cit Tvůj je lež.
Lupiči blaha! Kéž pevná ta věž
na vždy Tě v hloubi své svírá,
věčně ať naděj Tvá zmírá.“ —

Hoch Tvůj zda ožije? — Pod ruchem vln
z křišťálu zámek můj v suše,
zavřených nádob on ze zlata pln,
klenoty v nich, lidské duše.
Komu jsem život vzal, mohu zas dát;
Tebe však raději trpce zřím lkát,
roniti perle zřím z oka,
v loktech než jásati soka.“ —