Stránka:Quis, Ladislav - Ballady (1883).djvu/54

„Nejsem já víla, jsem věžného dceř,
toužící po prchlém blahu,
nenesu naděj ni pozdrav Ti, věř,
zoufání, kletbu však, vrahu.
Jako mé srdce ať prahne Tvůj ret,
život Tvůj vadni, jak vadne můj květ!
jako mne hoch můj, mé nebe,
vlna již nelíbej Tebe.“ —

„Nelíbej, nekochej, práhniž můj ret,
nechať si vadne mé žití!
Tebe-li slyším, tvůj stín-li jsem zhled’,
blaho jen srdce mé cítí. —
Pro Tebe vrahem i vězněm jen jsem,
pro Tebe vyšel já na zrádnou zem,
pro Tebe trpím a strádám,
u Tě jen dlít za to žádám.“ —

„U mne? v níž nenávist k Tobě jen plá?
Nerouhej, bídný, se bolu.
V mukách-li těší se mysl Ti zlá,
množíš-li bolest mou spolu?“ —
„Tebe já soužit?! — Chci štěstí jen Tvé,
ve blahu Tvojím zřím blaho jen své;
blahem-li jsou Ti mé strasti,
trýzeň ta jest mi jen slasti.“ —