Tato stránka byla zkontrolována
IV. Ve věži.
V hlubinách věže již vodník je spjat,
ke kruté odsouzen trýzni,
zahynul ten, kdo mu do rukou pad’.
zahyň on hladem a žízní.
V dědinách jásot a ve vodě shon.
ku díkům v kostel zve věřící zvon,
ve výši šveholí ptáče —
věžného dcera jen pláče.
Což jí je platen teď vodníkův trest,
tím-li hoch milý jí vrácen?
Vodníkem lapen i utopen jest,
dřív než byl škůdce ten chvácen.
Nadarmo matka ji pobízí v chrám.
„Pozdě již všecko, nač děkovat mám?“ —
„„Bůh jen Tě potěšit může.““ —
„Na vždy mi uvadly růže.“
