Tato stránka byla zkontrolována
„„Po jiném, dívko, nebažím,
robem Tvým býti žádám,
Tebe-li darem oblažím,
moc svou již v ruce tvé skládám.
Vezmi ten prsten zázračný,
v středu viz démant průzračný,
krůpěj to strnulá v hlať,
síla má! Láskou mi splať.““ —
„Síla Tvá? Můj jsi! Dohráno!
Drábové z úkrytu spějte!
Dlouho naň bylo číháno,
nyní si vodníka mějte.“
Marně chce lýčí strhati,
jímž se dal dívkou spoutati,
na suchu síly je prost,
kouzelný dívce dal skvost.
Spjatého v těžké řetězy
vodníka k městu vedou.
U brány k ženě vítězi,
pozvedl tvář svoji bledou.
„„Vesele, panno, vesele!
Pomstila’s záhy přítele,
dříve než došla Tě zvěsť,
hoch tvůj že utopen jest.““
