Tato stránka byla zkontrolována
Shledání.
„Letní ty noci, proč celuješ svět,
mne když už nelíbá milenčin ret?
Opadlo kvítí, uvadnul máj,
hřebem a hrobem mi zavřeli ráj.“
V měsíční záři se rozplynul sad,
umdlenou hlavu hoch na rámě klad’,
stříbrný vkrádá v jizbu se lesk,
hochovi v ňadrech už usíná stesk.
Nevelká jizba, v ní chudoby zjev,
do okna sahají haluze rév.
Stařenku v lenošce v koutku jal sen,
sladký ten těšitel za trpký den.
Níže a níže, blíže a blíž
z révových stínů se rozkládá mříž,
modravá záře, houpavý stín
hochovu hlavu již pojímá v klín.
