Tato stránka byla zkontrolována
„Při lásce, kterou kdys plála ti hruď,
muka, jež snesl již pro tebe, suď,
pomni, že věky se rmoutí.
Odpusť mu vinu a smířena buď.“ —
Hlavou však mrtvá jen kroutí.
Smutná se k kostlivci navrací zas.
„Ještě se pokus, však spěš, prchá čas.“
Žena již před dívkou padá.
„Pro žití mé, jež má zhynout, jej spas!“
Marně i teď mrtvou žádá.
Po třetí kostlivec v hrobku ji slal.
„Mrtvých ni živých tě nepohnul žal,
posledně nyní tě prosím.
Milost dej, kletbu svou s vinníka sval
pro plod, jejž pod srdcem nosím!“ —
Mrtvou líc zruměnil radostný nach.
„Odpouštím!“ — zavznělo z rakve a v prach
rozpadla mrtvola. Ženu jal strach.
Prchajíc kostlivce hledá.
Pusté však místo, kde kletý stál vrah,
z kostí jen zbytků se nad chrámu práh
bělostný holoubek zvedá.
