Za české ť píše a vyslovuje Polák ć: nić niť, za české ď má dź: miedź měď. Víme již, že se nepíše nići, miedźi atd., nýbrž nici, miedźi.
Pozn. ć (ť) přechází v t, dź (ď) v d: pięć (pět), piąty (pátý); dzien (dźeň), pięć dni.
Hláska ś není ani s ani sz (š), nýbrž je to šeplavé ś; podobně hláska ź. Dejme si předříkávat slova: wieś (ves), wsi (=wśi), wsie (=wśe), wsią (=wśą, vsi); gałąź haluz, gałęzi = gałęźi, gałęzie = gałęźe, gałęzią = gałęźo.
Zkrátka: Místo mluveného ća, dźa, śa, źa se píše: cia, dzia, sia, zia: madziarski = madźarski.
Místo mluveného će, dźe, śe, źe píšeme: cie, dzie, sie, zle.
Místo mluveného ći, dźi, śi, źi píšeme pouze: ci, dzi, si, zi, Příklad: {{Cizojazyčně|pl|nie dziwię ci się = ňe dźivje ti śe nedivím ti se.
Místo mluveného ćo, dźo, śo, źo píšeme: cio, dzio, sio, zio.[red 1]
Místo mluveného ću, ćą, ćę atd. píšeme ciu, cią, cię; atd. Doplňte sami.
Že se čte na př. Niemiec jako Něměc, rozumí se samo sebou. Polské ň má nad sebou čárku: dzień dobry.
Hlavní nesnáze polské výslovnosti obsaženy jsou ve slově: zwy-cię-żył = zwy-će-żył (zvítězil). Máme tu tvrdé y, tvrdé ł a ć jako zástupce šeplavých hlásek ć, dź, ś, ź.
Kdo umí dobře vyslovovat slovo zwyciężył, umí polsky číst. A správně polsky číst je skoro tolik jako umět napolo polsky.
5. Zbývají nám ještě některé drobnosti.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ V předloze je chybně uvedeno opačně:
Místo mluveného cio atd. píšeme ćo atd.
