Kde očekáváme slabíky ge a ke, tam má polština skoro všude gie a kie: Rygier, szwagier švakr, cukier. pakiet, pod okienkiem, czeskiemu poecie.
Kde očekáváme slabiku ji, tam má polština všude i: moji rodiče, ich jich, im jim, stoi stojí, kraina, iskra. Srovnej naše Jindra a Indra.
Pozn. Jakmile se naskytne příležitost, dejte si od Poláka předříkávat slova był, były, byli a bił, biły, bili.
Za českou slabiku ti píše Polák ci, za naše di píše dzi. Toto ci a dzi nečte se jak je psáno, nýbrž jako ći a dźi. Je to jako u nás: my píšeme ti a čleme ťi, píšeme di a čteme ďi. Tyto slabiky musíme slyšet od Poláka; pokud jsme je neslyšeli, vyslovujme polské ci jako české ti, polské dzi jako české di. Ci żydzi vyslovíme tedy zatím jako ti žydi, ci adwokaci jako ti advokati.
Pozn. Mluví-li anebo čte-li Polák rychle, přihodí se mu nejednou, že vysloví na př. své chodzi tak jako české chodí (s krátkým i).
Místo ća (ťa) se píše cia: ciasto = ćasto (ťasto, těsto). Psané stacia by se četlo staća.
- Místo ćą se píše cią: ciąg = ćąg, ćong (tah).
- Místo će se píše cie: ciemno = ćemno (temno).
- Místo ćę se píše cię: cięciwa = ćęciva (tětiva).
- Místo ćo se píše cio: ciotka = ćotka (tetka).
- Místo ću se píše ciu: w życiu = v żyću (v žití).
Podobně čteme slabiku dzia jako dźa, dzie jako dźe, dzio jako dźo atd.: dziadek = dźadek (děd), dziecię = dźeće (dítě), ludziom - ludźom (lidem).