spisovné češtiny byla tato slova z velké části vypuzena: Poláci však zůstali při starých slovech.
Několik starých německých slov mají jenom Slovaně, kteří s Němci hraničí, jako: škoda, šlechta, polsky szlachta (staroněmecky slahta, nyní Ge-schlecht). Také slovo město, polsky miasto je starý překlad německého Stadt (jinak psáno Statt).
Polské čtení a psaní.
1. Polština má jenom krátké hlásky. Za naše mám dám, zámek píše se tu: mam, dam, zamek.
Někdejší dlouhé polské ó se vyslovuje jako u: król čti krul (král), wódka (vudka, kořalka). Píše se Jakub anebo Jakób, bót anebo but (krakovská akademie připouští toliko but).
Pozn. Staročeské dóm čteme nyní dum a píšeme dům. Poláci zachovali staré psaní.
V některých knihách čteme staré dlouhé é, čti i (y), na př. chléb čti chlib, sér čti syr. Akademie polská předpisujc ve všech takových slovech pouhé e: chleb, ser.
2. Za naše č má Polák cz, za naše ř rz za naše š sz: czas čas, nasza naša, morze moře.
Všecka tato tři písmena počínají tím písmenem, které píšeme v češtině: c(z) = č, r(z) = ř, s(z) = š. Misto naší kličky přidává k ním Polák znamení z.
Polské rz zní bezmála jako ž. Proto se rýmují slova morze a może.
3. Polština má jediná z řečí slovanských dvě nosové) hlásky, totiž nosové e (píše se ę) a nosové o (píše se ą).
Nosovka ę se čte jako en. Píše se tentent anebo tętent (dusot koňský), ręka čti renka (ruka), zęb zemb,
