Stránka:Polsky snadno a rychle.djvu/3

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Polština je češtině ze všech slovanských řečí nejbližší čili nejsrozumitelnější. Mnoha slovům rozumíme bez učení, ale sami od sebe nepřeložíme do polštiny snad ani tři slova správně. Slova: Má rozum jak starý jsou také polská slova, ale Polák je píše bez čárek: Ma rozum jak stary.

Moravská nářečí jsou jaksi přechodem k polštině. Tak slyšíme na Moravě i v Polsku slova: naša, kaša, košula, macocha, ješče, tu a tam na Moravě široké ł; koło (čti zpočátku jako kouo). Ale polština má přízvuk na druhé slabice od konce slova. Košula a macocha vyslovíme tedy polsky s přízvukem na slabikách šu a co: košula, macocha.

Poláci dostali křesťanství a literaturu (písmo svaté) od Čechů. Proto není divu, že nacházíme v polštině nejedno české slovo anebo český tvar jako: hojny (štědrý). Łaba Labe, ponieważ, żaden, hrabia, herb atd.

Pozn. ž se píše polsky s tečkou (puntíkem) anebo s tečkou ocasatou; żaden anebo z̓aden.

V novější době vypůjčila si opět čeština mnoho polských slov jako: ruch, nudny, skromny (čeština mívala jenom slovo skrovný), selanka, vzájemný, zásada, slovník, pomník atd.

Polštině vytýkají mnoho cizích slov, zvláště německých, jako dach (jinak strzecha), na urlop (auf Urlaub), lufa (Lauf u ručnice), apteka, furman (kočí), kiel (Kohl), mur (zeď) atd. Při tom se zapomíná, že také obecná čeština má velmi mnoho německých slov. Ze