4, č. 26; ib. 85, č. 36; Sb. Mat. Sl. VII, 20, č. 12). V jiných versích jen „stará žena‟ (Súpis II, 320, 339). V novějším podání je matkou čertovou (Súpis II, 49). Hrdina hlídá tři léta u „jendžibaby‟ ovce; v lese najde zlaté jablko, hrušku a švestku (Sb. mus. spol. slov. XVII, 90, č. 39). „Jendžibaba‟ začaruje celý kraj (Súpis III, 462). „Jendži-baba‟ jmenuje se žena, kterou měl u sebe král a která jeho mladé ženě podvrhla štěňata (Súpis II, 332). Jako porodní babička vezme zrozeňátka a hodí je z okna do moře; zachytí je bratří zakletí v havrany (Sb. mus. spol. slov. XVI, 12, č. 10). Píše také dopisy posílané králi (ib. 12, č. 10). Vypíchne nevěstě králově oči, utne jí ruce a nohy, hodí je pod most; svou dceru oblékne za nevěstu (Czambel 463, č. 232). Hodí královnu z okna do moře, kde se promění v kachna (Sb. mus. spol. slov. XVI, 6, č. 8; Sb. Mat. Sl. VII, 17, č. 9). Přemožený král má doma „jendzibabu‟, kterou bije, poněvadž mu neřekla, jakou sílu má jeho protivník. „Jendžibaba‟ prosí za půl hodiny v klidu; čte knihu, z které se dozví, že protivník má kouzelnou košili a meč; vezme mu je ve spánku (Súpis II, 406). „Ježibaba‟ je u princezny, když hrdina vítězí v turnajích a vyskočí až pro zlaté jablko; vloží mu na hlavu věnec, který nikdo nesejme mimo ni (Súpis II, 232). Ve versi Grim. č. 96 „jendžibaba‟ říká dívce, že jí na zahradě chybí zlatá voda a zlatý ptáček (Sb. mus. spol. slov. XVI, 26, č. 17). V pohádce o zlatonosném ptáčku a Fortunatovi (Bolte-Polívka 542; Polívka, Lidové povídky slovanské I, 87 a násl.; Súpis II, 480, 491) vyptává se dívka „ježibaby‟, proč má mládenec každého rána pod poduškou 10 dukátů. Připraví nápoj, po kterém mladík zvracel křídlo, čarodějnice ho vezme na pohrabáč a zanese ho na mořský ostrov. V novějším podání je „veštica‟ (ib. 490). „Ježibaba‟ radí dívce, jak by miláčka mohla přičarovati (Súpis III, 353, 359), nebo jak odkrýti upírovitého ženicha (Sb. Mat. Sl. VII, 34, č. 30; srv. Súpis III, 348 a násl.). Pomáhá maceše v pohádce o Sněhurce (Sb. Mat. Sl. VI, 60, z Liptova). V jiných versích je místo toho kouzelnice (ib. 366), nebo stará baba (ib. 356). V jedné versi této pohádky má „ohavné nosisko červené‟ (ib. 359). Macechou vyhnané 3 princezny přijdou v lese k domku, kde bydlí starý muž — vítr — a jeho žena „ježibaba‟ (Súpis III, 283). V jiných versích této pohádky přijdou k lidojedům (ib. 273, 277). Macecha je také „jendžibaba‟ (Sb. mus. spol. slov. XVI, 84, č. 23; ib. XVIII, 15, č. 49; Súpis III, 324). „Ježibaba‟ není nijak zlá, když se jí hrdina — hledající na skleněné hoře citrony — ptá, kde by našel tuto horu (Súpis III, 203). Sedí na hoře a svolá 12 havranů (ib. 205). Hrdina přijde k jiné ježibabě, která sídlí ve stříbrném zámku a má 24 havranů, ale třetí ve zlatém zámku (ib. 205 a násl.). V paralelních východoslovanských pohádkách je také čarodějnice, má ale více přívlastků této bytosti. V podání slovenském zůstalo jen jméno. Jen její obrovití synové, cítící člověčinu, zachovali starší rysy. Co jest velmi nápadné a co nelze sloučiti se všeobecnou představou této bytosti jako zloducha, jenž se vyzná v čarodějnictví, jest vyprávěni v jednom starším zpracování. Hrdina má zde totiž „ježibabě‟ posta-viti kapli a na oltář namalovati svaté, aby se tam mohla modliti,
