Stránka:Polívka - Pohádkové bytosti.djvu/8

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována
26
Jiří Polívka:

Grim. č. 126; Sb. mus. spol. slov. XVI, 9, č. 9). Pronásleduje hrdinu na pohrabáči (ib. 328).

Hrdina bojuje se třemi syny „ježibaby‟ a jejím vojskem, které roste tím více, čím více je hrdina pobíjí. Hrdina rozkáže svému kouzelnému meči, aby „ježibabu‟ rozsekal na kousky. Ona má tři dračí syny, „šarkany‟ (Súpis I, 248). V novější reprodukci této pohádky z Liptova (Sb. mat. sl. VII, 13, č. 12) se jmenuje čarodějnice „jenzi-baba‟, ale bylo zapomenuto na tři dračí syny.

Hoch slouží s děvčetem u „ježibaby‟; ta ukládá hochovi nadpřirozené práce, on je ale vykoná s pomocí své milenky. Ježibaba je pronásleduje, jakmile jen si oblékne železné boty a vezme si do ruky železnou lopatu. Proměněna v kobylu jde za nimi až ke kováři, kde je okována na všech čtyřech nohách podkovami po 25 librách (Sb. mus. spol. slov. XVII, 6, č. 44). Prchající děvče pronásleduje „ježibaba‟ i v jiných pohádkách; sedne si na pohrabáč (Sb. mus. spol. slov. XVIII, 16). Jinde pronásleduje milence na pohrabáči (Súpis II, 150).

„Ježibabou‟ je stará čarodějnice, která proměňuje hrdiny v začarovaném lese v kameny (Súpis I, 222, 226, 227). Ježibaba ruší společníky při přípravě jídla místo „loktibrady‟ (Súpis I, 277). Stará žena v osamělém lesním domku, u které sloužily dvě nevlastní sestry (Grim. č. 24), se jmenuje také „ježibaba‟ (Sb. mus. spol. slov. XVI, 84, č. 23; stejně již u Rimavského, str. 118; B. Němcová I, 300; Dob-šinský VI, 8; Súpis III, 322, 324). V jednom novějším podání se mluví jen o staré ženě (Súpis III, 325). Tři sestry jsou — jedna za druhou — ve službě u „ježibaby‟; nejprve hloupá, jež se vrátí domů s bohatou odměnou (Sb. mus. spol. slov. XVIII, 93, č. 55). Ve versi pohádky — Grim. č. 133 — o protancovaných střevíčkách pošlou starší sestry nejmladší k „jendžibabě‟, aby přinesla zlaté jablko a jiné věci; je chycena, lstí zabije dceru čarodějnice a hodí ji na ohniště. Čarodějnice se těší na dobré jídlo z princezny, slyší její posměch a rozplyne se v kolomaz (Sb. mus. spol. slov. XVII, 19, č. 34). Společník, dobrý běžec, jenž má přinésti vodu od Černého moře, se jmenuje „skočikrák‟; usne a „jendžibaba‟ mu pročesává vlasy po-hrabáčem (Czambel 382, č. 193). „Ježibaba‟ se jmenuje také kmotra Marinčina (Grim. č. 3; Czambel 301, č. 156) a jest kmotřenkou vysvobozena ze zakleté země; v jiných versích je místo ní Panna Maria nebo zakletá královna (Súpis III, 100, č. 2—3; ib. 103). „Endžibaby‟ jmenují se také tři přadleny ve versi Grim. č. 14 (Sb. mus. spol. slov. XVI, 32, č. 19); v jiném podání (Czambel 247, č. 136) jsou tři staré ošklivé ženy. „Ježibaba‟ je matka labutí panny, kterou hledá hrdina v zámku na skleněné hoře (Súpis II, 145). „Jendžibaba‟ ustříhá labutí panně zlatý vlas a ona odlétá proměněna ve zlatou kachnu (Sb. mus. spol. slov. XVII, 82, č. 35). „Ježibaba‟ je matka 12 dívek, které chce osvoboditi 12 princů. Nejmladší princ všem utne hlavy a unikne v „ježibabiných‟ botách (Súpis II, 317). V jiném zpracování jest pouze „čarodějnica‟ (ib. 319).

„Ježibaba‟ se nazývá čarodějnice, u níž si musí hrdina vyslou-žiti kouzelného koně (Súpis II, 156, 326; Sb. mus. spol. slov. XVII,