Někde se užívá slova drak (Súpis I, 236; Sb. mat. slov. VII, 14). V záznamu ze Spiše s četnými polonismy se jmenuje dragoš (Czambel 455), což je ovšem pro polštinu slovo cizí. Ve versi pohádky o věrném příteli, proměněném v kámen, je název hadisko (Súpis III, 36), ale v jiných versích je slovo šarkan (ib. 23, 27; Dobšinský VIII, 35; Czambel 399). U Škultéty-Dobšinského jest místo toho drák (str. 344), v českých pohádkách napořád drak, velmi málo saň (Kulda III, 28). Na Opavsku sanoćsanoć. Máme tu na kopci takovou nestvůru, která se jmenuje „sanoć‟, má devět hlav a devět ocasů a každého roku „musí dostati jednu ženskou na potravu‟, Polívka, Povídky opav. a han. 19, č. 4. V rukopisné pohádce Příhodově (č. 1) slyší zajatá princezna od divého muže, kdy má zemříti: V Portugalsku je ostrov; každého dne tam pronásleduje lev jednu osobu. Musí přijíti takový člověk, který by lva roztrhal. Ze lva vyskočí zajíc, ze zajíce vyletí holub. Zde je lev jistě místo draka.
Všeobecný rys pohádek jest, že kráska musí draka „vískati‟. V pohádce z Kladska unesená princezna musí draka „chovat‟ dvě hodiny v klíně (Kladské pov. I, 13, č. 3).
Nadobyčejně silný hrdina, kterého matka kojila 2X7 nebo 3X3 leta, jmenuje se obyčejně „lomidrevo‟ nebo „valibuk‟ (Súpis I, 263, 269, 277). Tento hrdina má také statečné druhy; s nimi osvobozuje unesené princezny. Jmenují se „valivrch‟, „měsiželezo‟ (ib. 263, 281) nebo také „kopivrch‟ a „měsiželezo‟ (ib. 269); někdy také „skaly-mej‟ a „železomej‟ (ib. 275). V novějším podání u Czambela (str. 402, č. 206) je jmenován jen „valihura‟, druhý společník „lomi-dreva‟; druhý rozdrtí v ruce železo jako bláto. Místo těchto jmen, známých nám už z pohádek polských, malo- a běloruských, jsou i jména jiná, jež označují denní zaměstnání, na př. „hužvár‟ a „stud-ňár‟ (ib. 277). Nebo také jména zcela obyčejná: společníky hlavního hrdiny „Janka‟ jsou „Misko‟ a „Jurko‟ (ib. 284). Někdy nejsou udána jména žádná (ib. 279, 286), ačkoliv vlastnosti hrdinů jsou popsány. Jeden vyvrací buky s kořeny a láme je přes koleno, druhý dosáhne rukou od jedné hory ke druhé (ib. 286). Místo hlavního hrdiny jest trpaslík, velký jako hrachové zrno, zvaný „Misko‟ nebo „Janko Hraščok‟ (ib. 289, 299). Má také své společníky „lomi-dreva‟, „skalymeje‟ a „železimeje‟ (ib. 293), nebo „mejskaíu‟ a „mejželezo‟, „mejolova‟ (ib. 301). V jiných podáních vystupují v těchto úlohách různí řemeslníci: mlynář a kovář, kteří potkají třetího ; ten vytrhne nejvyšší jedli a zarazí ji vrchem do země (ib. 303). Také tři veselí studenti (ib. 305). V novějším podání jsou tři nejmenovaní a nepopisovaní přátelé (ib. 308), zástavník hrivý kapitáň a bubeník (ib. 320).
Tato jména jsou pouze na Slovensku, nikde jinde. Jen v hanáckém podání Grim. č. 91 jest pojmenován silný selský syn „Zhliny-jan‟; zřejmě vzniklo ze rčení „z hliny Jan‟, o jehož původu se nevypravuje nic. Mluví se jen o tom, jakou má chuť k jídlu, a o jeho společnících: „lamskala‟ láme hory holýma rukama, „třiocel‟ rozmělní železnou tyč na prach, „třasibuk‟ vyvrátí ze země buk i s kořeny (Přikryl, 463). Jiná jména má Bayer (1874, II, 11): „lamoles‟
