wicze V, 284), szargan; drak, v klení vedle pieklo, ezart: „niech to piekło (szargan) weżnie‟. Také u kmene rusínského t. zv. Lemků, ale pouze ve významu „zimní bouře‟, Hrinčenko IV, 486. Toto slovo je ještě doloženo v srbské listině z r. 1466 (Daničić, Rječnik star. III, 486): šrkana dva viteška, a treti šarkan, na njem kako čověk ko-ralja srebrom pozlaćena. Slovo je nejasné. Chauvin uvádí ve své Bibliografii V, 113, že slovo śarrkâne má v orientálních povídkách význam „héros redoutable‟. Zemřelý orientalista Rud. Dvořák mne kdysi poučil, že přídavné jméno šarkán je jen v arabštině, ale že má zcela odchylný význam. Spíše souvisí se jmény v ruských památkách a ruské epické poesii. Odtud asi proniklo do lidových podání, vyskýtá se u Srbů, zvláště pak k Maďarům a odtud k národům sousedním. V jedné severní velkoruské písni se líčí boj Djuka Stepanoviče se šarkanem (Rybnikov II, 697, č. 214, 215). Ruští učenci spojují toto slovo se jménem knížete Polovců z počátku XII. stol. šarokan, šaruchan, jež se vyskytuje i v písni o pluku Igorově, srv. R. Etud. slav. II, 269. Solymossy Sándor připomíná ve svém pojednání „Népmeséink Sárkány-Alakja‟, zvl. ot. z Ethno-graphia 1931, strana 23, německý výtah, že vedle tohoto draka „šar-kána‟ v některých maďarských pohádkách se vyskýtá čistě lidská postava. Ozbrojený bojovník na koni, který má v podsvětí svůj zámek a rodinu, jako mnohohlavý zlý obr přijde na povrch země; jezdí v bouři, chce všechno shltnouti, loupí slunce, hvězdy a měsíc z oblohy a pohádkoví hrdinové mu je potom vytrhnou. Za vichru a krupobití zuří, střílí se do mraků nebo hází se po něm sekerou a pálicí, aby jezdící drak se zapudil. I tato maďarská postava pohádková dá se dosti pravděpodobně vyložiti ze jména dávného knížete Polo-veckého. Ve slovenských pohádkách má šarkan ještě jiné úlohy: Hrdina jde hledat zmizelé labutí panny na skleněnou horu. Přijde k osmihlavému šarkanovi, poleká jej, že proti němu táhne velký zástup ; zavře jej do sklepa, až by zástup přešel. Nebo v úvodu podání legendy o sv. Jiří: chlapec rybářem vychovaný táhne do světa s bubnem. Přijde do lesa, vzbudí bubnováním devítihlavého šarkána. a řekne mu, že k němu táhne velký zástup. Chlapec vstoupí se šarkanem do jeho chýše a žádá jej, aby mu zjevil, kde žije jeho otec-král. Šarkan svolá zvířata; lev, který přijde poslední, zanese hrdinu do toho města (Sb. mus. spol. slov. XVI, 14, č. 11). Podobně ve versi pohádky o kocouru v botách. Napíše hrdinovi doporučující dopis pro desetihlavého bratra šarkana. Šarkan rozkáže svému ptáku nohovi, aby zanesl hrdinu na skleněnou horu (Sb. mus. spol. slov. XVII, 8). V pohádce B. Němcové (II, 184, č. 59) se promění starý had v šar-kana. V rusínské pohádce ze Spiše je místo náčelníka lupičů troj-hlavý šarkan, jenž miluje paní a s ní usiluje o smrt jejího vlastního syna, Súpis I, 77, č. 4. Ve versích ke Grim. č. 107 jsou na šibenici,-pod kterou je zaveden oslepený bratr, havrani; tak i v slovenských versích, Súpis IV, 96, 97, 105; hrdličky IV, 106. V polském podání ze Spiše (Malinowski 141—3, č. 1) jsou to šarkane. Ve slovenských někdy draci, Súpis IV, 98; čerti, Súpis IV, 94.
