fták (ib.), nochtenpták (Czambel 423, č. 212), pták-nocht (ib. 444, č. 222, stol. Spišská), noch-pták (Sb. mus. spol. slov. XVII, 8). Kromě toho na Moravě pouze noh, beze slova pták (Peck, č. 32).
Toto slovanské pojmenování noha najdeme velmi často ve staročeských památkách. Teprve v XVI.—XVII. stol. zdá se, že se udrželo jen písemným podáním, vlivem starých překladů bible, ale v živé řeči upadlo v zapomenutí. Srv. pojednání Jos. Zubatého v čsp. Naše řeč XIII, 153. Toto označení mytického ptáka je asi všeobecně slovanské; praslovensky znělo asi *j (ь) nogъ,, srv. Miklosich, Etym. Wb. 216; Berneker, Etym. Wb. I, 43. Srbo-chorv. a ruské formy noj, nog, různě přetvářené, noguj ve XIV. stol. a j. nelze ovšem snadno uvésti v soulad. Slovenská jména souvisí — podle přesvědčivého výkladu Jos. Zubatého — se starým jménem; nutno je vysvětlovati jako pokaženiny slova, které se stalo nesrozumitelným; zcela jasný jest význam noh-ten-pták, ostatní z pták-noh (uv. místo 146) s různými změnami fonetickými.
V Kuldově povídce I, 205, č. 31, poslal král svého chovance, aby mu přinesl: „Buď tři vlasy ze Sybilly, která se točí ‚nad babylonskou věží‘, buď tři pérka z mořského patoše‟. V. Tille přičinil k jménu „Pátoš‟ otazník; Böhm. Märchen 328. V jeho „Soupise českých pohádek‟ str. 147 není již při tom jménu otazník. V nové versi Kuldovy povídky u Pecka č. 22 (Soupis českých pohádek, str. 146) je jméno „papuch‟. Výklad Kuldův „Mor. nár. poh.‟ II, 266, reprodukovaný od Bartoše, Dial. slov. mor. 284, zakládá se patrně na jeho pohádce. Sándor Solymossy pokládá toto „pátoš‟ za pokažené „deformé‟ z „tátoš‟; „Eléments orientaus dans les contes populaires hongrois‟, zvl. ot. str. 9 z Revue des études hongroises, VI. sv.
Místo starého mytického ptáka vystupují jiné, známější bytosti: drak (Súpis I, 245), zázračný pták (ib. 278), velký pták (ib. 280), ukrutný pták (ib. 324), pták beze všech přívlastků (ib. 283). Také jiní ptáci: orel (ib. 302), černý havran (Sb. mus. spol. slov. XVII, 92, č. 54), krkavec (Súpis II, 143). Někde jest zase místo ptáka čarodějný kůň tátošík, v podání ze župy Abaujské (Czambel 347): vynese hrdinu vzhůru, jakmile mu jen přinese uzdu z komnaty nej-staršího draka. V novější versi z Turce je tento motiv zaměněn jiným: hrdina osvobodí ze zámku kromě princezny i ptáčka, který varuje osvoboditele před jeho společníky; pak mu přinese v zobáku větvičku, kterou hrdina otevře skálu a dostane se tak zase zpět na svět (Súpis I, 313).
V českých pohádkách jsou jen zbytky; v podání ze severních Čech přiletí k hrdinovi velký pták, jmenuje se „noc‟, a slibuje mu pomoc jen když zničí starého čaroděje, který mu každého roku uloupí jeho mláďata (Podkrkonoší záp. 232, č. 114). V zpracování Grim. pohádky č. 91 od B. Němcové radí nejmladší princezna hrdinovi, aby vyskočil na draka; motiv o známém krmení ptákově, zde drakově, neúplný (B. Němcová II, 38). Podle toho vypravováno v Kladských pov. I, 115.
Tento motiv je poměrně nejlépe zachován u Přikryla (471) : Hrdina vyleze na. jabloň, aby se nasytil. Spatří, jak ke hnízdu se
