Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/47

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

47

»že otázka o samostatném vzniku může býti položena jen v tom případě, když bude negativně řešena otázka druhá: o nemožnosti dávného, před-historického styku mass národních, který na př. zanesl do Mexika výrobky z nefritu, z nerostu, který se v Americe nenalézá, proč tedy nemohly býti zaneseny zlomky mythu? Neodhodlal se proto dále, že odděluje otázku o dualismu, jako názoru světovém, od obsahu mythu. Čím jest tento složitější, tím jest obtížněji dopouštěti hypothesi samostatného vzniku na vysvětlení podobných legend …«[1] Jest to ovšem dosti subjektivní, pokud jistou představu bájeslovnou, jistou tradici můžeme považovati ještě za prostou, jednoduchou, a kdy již za složitou, přiznává to Veselovskij. Z toho všeho vychází jen, že můžeme theorii o samostatném vzniku bájí a tradic připustiti jen tehdy, když jsme vyčerpali naprosto methodu theorie o přejímání a když jsme nedospěli k výsledkům poněkud uspokojivým na této cestě. Vlastně tedy by připadalo theorii o samostatném vznikání bájí a tradic totéž místo, které vykázal Veselovskij theorii mythologické v prvním svém velkém spise.

Podobně jako Veselovskij soudil také druhý vynikající slovanský badatel tradicionalních literatur M. Dragomanov,[2] že se tři vědecké methody, jimiž se dosud brali učenci v studiu tradic lidových, vzájemně nevylučují, a že jest třeba, aby každé se užívalo na svém místě. Methoda mythologická i anthropologická napomáhá nám poznávati prvky pověstí a process jich prvotních tvoření, methoda literárně-internacionalní Ben-feyova) může nám objasňovati pozdější zpracování a změny zkazek, i mezinárodní jich pohyb, kterýžto v mnohých případech jest zcela očividný, tak že se nemůže popírati. Podrobně pak vykládá Dragomanov methodu, kteráž vede k výsledkům nejjistějším. Tak jako západoevropští mistři školy migrační, jako R. Köhler, jako Em. Cosquin a j. klade váhu na to, aby se neobracela pozornost jen na základy tradic, než také na podrobnosti: na vývoj thematu, na rysy ze života, poukazy zeměpisné a historické, na tendence atd. Jest očividné, náležejí-li podrobnosti socialní v několika podobných tradicích nějaké pozdější době (jak na př. království, plavba po moři, obchod a j. atd. ve větší části pohádek starého světa), bude podivno, aby se shledal v šíření těchto tradic jakýsi zbytek nejstarší doby. Mimo to, je-li socialní ráz — nechceme mluviti dále o zeměpisných a historických podrobnostech — téměř totožný v různých variantech u různých národů, to mluví již dostatečně ve prospěch přejímání tradic, patrně v nějaké pozdější době historické. Při tom jest velmi možno, že základ nějaké tradice jest velmi starý — v souhlase s učením školy mythologické neb anthropologické — ale zpracování jeho a šíření jeho mezi různými národy přináleží obyčejně době poměrně

  1. Разысканiя въ обл. русск. дух. стиха. вып. VI, (1891) str. 123.
  2. Славянскитħ прħправки на Едиповата история. Zvl. ot. z Сборн. за нар. умотвор. V.-Vl, str. 6 sl.