48
pozdější. Dragomanov jest přesvědčen, že srovnávání podrobnosti ve variantech tradic u různých národů může nám ukázati nejenom cestu, kterou se tradice ta či ona dala, pohnutky i cíle zpracování, než na konec také místo a dobu, kde a kdy prvotně pověst ta se utvořila; při tom může se badatel uspokojiti jen tehdy, když vidí, že podklad pověsti, i podrobnosti jejího variantu, kteréž se mohou pokládati za nejstarší a nejsamostatnější, odpovídají socialnímu, kulturnímu rázu jistého kraje a jisté doby.
Studium tímto směrem postupující ukáže, náleží-li podklad jisté tradice v té oné zemi k původním památkám, čili ke zbytkům starých tradic ku př. kosmických čili ze života ještě divošského a světového názoru divošského, a má-li se v jiné zemi tradice s týmž podkladem počítati mezi přejaté, novější a slovesné materialy zpracované za cílem ethickým neb socialním. Touto methodou bral se M. Dragomanov ve svých studiích uveřejňovaných ve Sborníku bulh. ministerstva a dospíval v nich ke stkvělým i dosti jistým výsledkům.
Srovnávaje důkladně tradice nejenom dle jich podkladů a prvků, než rozbíraje shodu neb rozdíly jich detailů, přihlížeje pak vždy při hledání původu a vzniku nějaké tradice, bedlivě na různé kulturní i socialní poměry, jmenovitě na zeměpisné, dospěl Dragomanov zvláště stran kosmo-gonických tradic slovanských rázu dualistického bezpečnějších výsledků než akad. A. N. Veselovskij. Srovnávaje dualistické tradice kosmogonické61) rozšířené u všech téměř národů evropských, asijských, amerických a j. do podrobností, ukázal, že mezi tradicemi uváděnými Veselovským, a před tímto již jinými učenci, najmě mezi tradicemi americkými a slovanskými, i uralsko-altajskými jsou značné rozdíly, tak pověst finské Kalevaly se odchyluje; konstatoval, že jmenovitě v amerických tradicích kosmo-gonických není žádného dualismu, že tedy není naprosto žádného genetického svazku mezi kosmogonickými legendami světa nového a starého. Nemusíme se tedy utíkati o pomoc k theorii anthropologické. Další rozbor kosmogonických legend dualistických rozšířených u národů slovanských a uralsko-altajských ukazuje, že jsou nutně původu cizího, neboť legendy tyto mají ráz oceanický, a tito národové jsou po výtce kontinentální. Učenec postupuje nyní dále, rozbírá vývoj náboženských idejí na východě v Asii, a po cestě velmi namáhavé a klopotné dospívá do místa i doby, do přední Asie, do iransko-chaldejské oblasti, do doby působení sekt křesťanských, jmenovitě do doby vzrůstu učení manichej-ského. Dokazuje dále, že ideje a představy náboženské, kosmogonické pronikaly do Ruska nejen prostřednictvím balkánským, působením apokryfního písemnictví jihoslovanského, než přímo také ze střední Asie, neboť vliv iransko-chaldejský na ruský lid jest i jinak hojně dosvědčen.[1]
- ↑ Забħлħжки вħрхy славянскитħ и етически легенди. II. Дуалистическото миротворение V VIII. a X. sv. Sborníka bulh. min.
