46
hádkového, aniž by vrstvy přejímající byly do jisté míry připraveny. Podobné přitahuje se podobným, třebas by i podoba byla neabsolutní, jak mezi zárodkem a vyvinutým organismem, mezi bájeslovnými typy a nejprostšími sujety, vlastními fantasii »divokých«, a pohádkami, které tyto typy a sujety uvedly v pevný pořádek. Cizí pohádka šla vstříc místním představám a zlomkům bájí; zorganisovala je, ale přijímala se právě proto, že ony již byly. Legenda o sv. Jiří drakobijci zapustila kořeny do starší pohádky o reku, vítězi nad drakem, tato cizí pověst se své strany pak připodobňovala sc k představám o recích porazivších netvora, draka všude rozšířeným. S tohoto hlediska může býti v každé pohádce něco domácího i něco cizího, theorie o přejímání látek podává ruku theorii o samostatném vzniku látek. Jich poměr určí analyse, která najde sobě oporu a východisko mimo oblast pohádek, t. j. jinými slovy původ pohádky, látky určí se dle toho, pokud odpovídá obsahem svým i rázem svým všeobecným zeměpisným i kulturním poměrům. Podobně vyslovil se Veselovskij ještě později.[1] Vytýká, že badatelé vysvětlující shodu mythů, pohádek, epických sujetů u různých národů obyčejně se rozcházejí dvěma protivnými směry: shoda objasňuje se buď společnými základy, ze kterých se předpokládá, že podobné pověsti vzešly, buď hypothesí, že jedna pověst převzala svůj obsah z druhé. »Faktický nelze použiti ani jedné theorie z nich zvláště, ba jsou myslitelny jen společně, neboť přejímání předpokládá v přijímajícím ne místo prázdné, než proudy odpovědné, podobný směr myšlení, analogické způsoby obrazotvornosti … Analyse každého faktu z oblasti folkloru musí sc stejně obraceti na tu i druhou stránku otázky, neboť jest možno, že vzájemné přenášení mythu, pohádky, písně mohlo sc díti ne jednou než pokaždé za nových podmínek jak společnosti přejímající taktéž i materialu přejímaného. Germánské motivy epické byly podkladem francouzských Chansons de geste a znovu přešly Rýn jak básně rázu feudálního a rytířského …« Slovy těmito ukončil Veselovskij svou rozsáhlou studii o dualistických představách o stvoření světa, ve kterých dospěl k tomu výsledku, že kosmo-gonické tradice dualistického rázu u Slovanů nad míru rozšířené mají za základ tradice finské neb uralo-altajské, na svém postupu na jih k Slovanům byly tradice tyto zbarveny pod vlivem sekt křesťanských (bogo-milství, gnosticismu) a takto zbarvené vrátily se opět na sever ke kmenům finským a uraloaltajským. Později poznal Veselovskij podobné kosmo-gonické legendy u národů amerických, a tu přirozeně byla na snadě myšlenka, že tyto a podobné představy se mohly samostatně vyvinouti u různých národů, kteří neměli nikdy vespolných styků, a že dualism jest jen jistý stupeň ve vývoji názorů náboženských u mnohých národů. Ale Veselovskij neodhodlal se vysloviti tuto myšlenku, a sice proto předně
- ↑ Разысканiя въ области русскаго духовнаго стиха. выпускъ V, str. 115 sl.
