Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/27

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

27

že z toho fakta vysvítá nutně indický původ našich zkazek — energicky opírá. Snaží se pak dokazovati, že klassický starověk měl zkazky, třebas ne sborníky pohádek jako Indie, zcela podobné zkazkám indickým neb našim moderním. Benfey ve svém klassickém díle dokazoval, že daleká většina starořeckých zkazek zvířecích, bájek jest původu západního, řeckého, některé jen v indických sbornících zapsané jsou původu indického, že bájky řecké jsou částečně ze starší doby, než bylo pravděpodobné proniknutí indických bájek na západ, a dopouštěl vliv bájek řeckých na verse indické. Otázkou touto zabývali se mnozí klassičtí i orientalní filologové, ve výkladu původu jednotlivých bájek i v cha-rakterisaci styků řecko-indických v tomto ohledu se značně různili. V novější době anglický učenec Rhys Davids našel jich nepatrný celkem počet ve sborníku Játakas současném samému Çakyamuni, a učinil z toho vývod asi ukvapený, že tyto Játakas byly společným pramenem jak řeckému bajkáři Babriovi (235 po Kr.), taktéž indickému Bidpaiovi.[1] Bédier poukazuje na methodu, kterou si počínají zastancové theorie indické, vykládajíce shody mezi bájkami indickými a řeckými. Dovolávají se totiž velkých historických událostí, výprav Alexandrových, velkého významu řeckého živlu od břehů maloasijských až do středu Asie, styků obchodních. Bédier poznamenává k tomu jízlivě: podivno, že Rekové a Indové si vyměnili jen bájky, a ne také zkazky, pohádky, báchorky, a p. Vyčítá dále z literatury starořecké až po Hesioda hojné doklady (str. 103 sl.), že skutečný život žily apology v lidu řeckém v dobách pradávných, kdy se ještě ani nevědělo v Řecku o nějaké Indii. Z toho dovozuje, že byl v Řecku skutečný folklore »un véritable folklore«. Jest ale Hesiodův apolog o ostříží a slavíku skutečně »lidový«? a ne spíše básníkem samým složen? Jest možno vůbec na počátcích civilisace mluviti o »folk-lore« t. j. o zvláštní literatuře lidové, odlišné od literatury umělé? Apology aesopické jeví se nám v pravém rázu tradic lidových, v anonymnosti. Jest tato vlastním a hlavním příznakem tradic lidových? jest anonym-nost důkazem, že dílo slovesné, jehož autora neznáme, stvořily široké vrstvy lidové? Bédier se spokojuje s konstatováním onoho faktu, nechce vyvozovali z toho, že Řecko bylo matkou bájky a Indie že od něho bájky převzala; kdo určil, praví, věk dvou sbírek pohádkových neb dvou versí též pohádky, neučinil ještě nic pro určení vlasti a původu této pohádky. Bédier takové otázky ani neklade, neboť považuje je za zbytečné a marné, jelikož nerozřešitelné, jak níže ještě povíme. Ale ne jen bájky vypravovali sobě staří Rekové, než také tytéž celkem pohádky — Bédier připomíná hojné doklady (str. 108 sl.) — a tytéž povídky i anekdoty, které nalézáme v literatuře středověké i v ústech našeho lidu

  1. Mimo učence J. Bédierem jmenované dokázal nověji ještě Kaarle Krohn :souvislost řeckých bájek s indickými, ba i závislost řeckých versí na indických. Srv. Bár (Wolf) und Fuchs, 1889, str. 16.