Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

26

Popelka a j.), to jest pohádek (spořádaných) sestrojených, které sc opakují, majíce jednotu díla uměleckého, složitost zápletky románové, nesouce pečeť ducha tvůrčího. Pohádka musela býti jednoho dne někým někde vymyšlena. Kdy? Kde? Kým? To jest další otázka. Ale vždy musíme vycházeti z toho, že se pohádky šíří, stěhují, přejímají. Grimm se někdy sice přidržoval výkladu pomocí nahodilých shod, ale on nemohl ještě znáti tradicionální literaturu národů evropských, asijských, afrických tak důkladně a všestranně, jak my dnes, kdy máme přečetné sbírky i z nejvzdálenějších krajů, z nejskrytějších zákoutí, dnes, kdy ku př. pí. Roalfe Cox ve své knize o Popelce sebrala 350 pravím tři sta padesát versí! A když konečně i A. Lang rozhodně zamítl tuto theorii, a rozhorleně odmítl podezření, jak by on byl »casualistou«, nenalezne se asi, jak Bédier praví, žádný znalec tradicionální literatury, který by toto učení chtěl zastávati, hájiti tuto posici naprosto neudržitelnou. [1] Za svůj hlavní úkol považoval Bédier kritiku, vyvracení a odsouzení theorie indické. Ve svém zápale polemickém využil naskrze všech slabých stránek tohoto »sofistického« učení a svolával na pomoc proti němu všecky, také přívržence mythologické školy, ač zajisté neuznává ani jejího učení, neboť dle učení toho nemohly by pohádky býti pramenem pro poznání bájesloví toho kterého národa. Klade následující otázky: 1. Je pravda, že se nevypravovaly v Evropě pohádky v dobách starších, dříve, než se rozšířily sbírky indické, dříve, než nastaly těsnější styky a pravidelnější výměny tradic mezi východem a západem působením Byzance, poutí do země svaté, křižáckých výprav? 2. Jaký byl vliv orientalních sbírek na ústní tradice? Kolik pohádek z jich obsahu zapadlo do lidu, ujalo se a žilo, vyvíjelo se dále v životě lidu? 3. Smíme-li právem říci, že v pohádkách národů evropských nalézáme hojně sledů mravů indických, čili specialně buddhistických? 4. Nalézáme-li, srovnávajíce orientalní a západní verse pohádek našich, že západní verse se prozrazují jako přepracované, pokažené, upravené, vzniklé z čistých forem východních?

Přívrženci a zastancové theorie indické poukazují na to, že ze starověku národů klassických známe jen velmi málo pohádek z našeho reper-toiru pohádkového, a u ostatních národů evropských máme sbírky pohádek teprve z XVI. a XVII. v., sledy ústních tradic teprve od středověku. Naproti tomu známe indické sbírky pohádek, víme, že ty literární cestou pronikly do západní (i do jihovýchodní) Evropy, a víme, že dosud všude po celé Evropě se vypravují pohádky tytéž, které se nalézají ve sbornících indických. Bédier se argumentaci zastanců theorie indické —

  1. Bédier praví «Cette hypothèse est donc bien, comme nous disions, une attitude première et toute provisoire de l’esprit: elle est de celles qui s’évaporent dès qu’on les regarde fixement. En fait, il n’y a pas de »casualistes!« (str. 67).