20
sestávající ze situac, motivů a, b, c, d … a na březích oceanu Indického pohádku A1 sestávající z týchž situac, motivů v témže pořádku neb ze situac velmi podobných v pořádku více méně stejném, musíme připouštěti užší souvislost mezi oběma, a všeliký výklad náhodou jest naprosto vyloučen. Velmi případně vyslovil sc znamenitý italský folklorista G. Pitré: Zajisté že za jistých okolností myslí, pohybuje se, pracuje člověk jedním způsobem a ne jiným; zajisté jest u všech národů jakási prostinká aesthetika, rudimentalní, takřka embryonální, souhlasí více méně jisté prvky intellektualní produktivnosti; rovněž mohou jisté představy vznikati a vznikají samostatně u různých národů a v různých dobách; neméně však jest jisté, když jsou představy tak charakteristické jakož některé motivy pohádkové, možno silně popírati tvoření kolikeré a samostatné. Nechceme zapírati, naopak zdravá kritika to připouští, že velký počet zkazek, pohádek, legend mimo ty, které jsou dědictvím všeobecným, vzniká na jednom místě a tam se může zachovávati aneb i dále za užší meze své vlasti se šířiti.[1]
Námitky pronesené proti škole arské, mythologické platí stejnou měrou také proti škole anthropologické. Shoda tradic národů plemene arského, indoevropského, národů semitských, asijských i afrických, a jiných a jiných národů jest právě velmi značná, sahá do nejnepatrnějších podrobností, jak již ukázali starší znalcové literatury tradicionalní, ne-obmezuje se jen na jisté společné ideje, myšlenky základní, na »pře-žitky« dávných názorů právních, zvyků i obyčejů, jak to ovšem musí přiznati též A. Lang. Shody mezi tradicemi mohou míti dle jeho mínění příčiny různé: Mohou býti namnoze nahodilé, není vyloučena možnost, že se čas od času reprodukuje tatáž kombinace ve všech koutech země. Mohla býti pohádka také jednou pro vždy vynalezena na jistém místě ale v době tak vzdálené, že se rozšířila v dobách předhistorických po celém světě; mohla býti stvořena v starém věku v určitém středisku, ku př. v Indii, mohla býti přenesena do Evropy cestou ústní neb písemní, později po objevení Ameriky mohla býti přenesena k různým divošským kmenům nového světa. A. Lang ve své kritice theorie indické a vývodů Cosquinových chytil se nejslabší stránky její, tohoto nepopiratelného faktu, že z XIV. v. př. Kr. se nám zachovala staroegyptská pohádka, jejíž jednotlivé motivy nalézají se v našich pohádkách, vypravovaných po celé téměř zeměkouli, že se zachovala z doby, ve které nebylo ještě ani Arijců v Indii, za které nevíme, věděly-li vůbec o sobě tyto dvě země, Egypt a Indie. Nemůžeme ovšem říci, ani kdo pohádku tuto staroegyptskou složil, ani kdy byla složena: musíme se spokojiti s výmluvným faktem, že pohádka našim evropským podobná se vypravovala na březích Nilu již v XIV. v. př. Kr. A. Lang vyvozuje z toho mimo
- ↑ Novelle popolari toscane 1885 str. XXIV. sl., srv. ЖМНПp. sv. 250 str. 294 sl.
