Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/19

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

19

přidržují se různí národové divocí, divochové v kraji Futa v severozápadní Africe, Čerkesové, Fidžiané, Sparťané a podle Herodota Mile-ťané. Popelka hrabe se v popele u pece v daleko rozšířených pohádkách o Popelce : zachovala se tu prý památka na zákon, který odkazoval nej-mladšímu dítěti pec v dědictví. Vítězí-li v pohádkách pravidelně nej-mladší syn, znamená to pozůstatek práva nejmladšího. Sirotkové vyhnaní z rodného domu krutou macechou zabloudí k obru, čarodějníkovi atd., obr vraceje se domů čichá člověčinu atd. : to jsou prý zbytky kanibalismu a dokazují prý, že byl kanibalism v dávných dobách rozšířen také u předků národů evropských. Tímto a podobným způsobem mohou se prý vysvětlovati bez obšírnějších zkoumání podobnosti v koncepcích heroických mythů i pohádek, jak praví hlava školy této A. Lang.[1] Principiálně není rozdílu mezi školou arskou či mythologickou a školou anthropologickou, obě vykládají shody mezi tradicemi různých národů roztroušených po všech dílech zeměkoule ze společných mythů i názorů zachovaných z dob dávných, rozdíl pak jest jen v tom, že poslední ještě dovozuje, že jisté představy mythické, jisté názor vznikají samostatně na různých místech u různých národů následkem shodných zákonů psycho- logických, co ovšem připomínali již dříve mnozí učenci a myslitelé. Jmenovitě sám Vilém Grimm tak se vyslovil : »Jsouť okolnosti, situace, které jsou tak jednoduché a přirozené, že se všude opakují, jako jsou myšlenky, které samy sebou se objevují: mohly se tedy v nejrůznějších zemích nezávisle na sobě vytvořiti pohádky tytéž neb velice podobné ; mohou se srovnávati s ojedinělými slovy, kteráž i v cizích, nespřízněných jazycích vznikala napodobováním přírodních zvuků a byla pak zcela shodná aneb nepatrně odchylná. Nalézáme pohádky toho druhu, jichž shodu můžeme považovati za nahodilou«.[2] Dokonce Benfey připouštěl možnost samostatného vzniku zkazek, uznal, ku př. že myšlenka o vděčnosti zvířat se může považovati za obecně lidskou a že se mohla vysloviti ve výtvorech vzniklých nezávisle na sobě.[3] Může tedy podobnost neb i shoda jistých situací v pohádkách u národů velice vzdálených a cizích býti považována za pouhý následek shody, která jest mezi myšlenkami a city různých plemen, ale vždy jen potud, pokud máme před sebou zcela prostinká díla slovesná. Jakmile však nalézáme u národů třebas vzdálených a cizích dvě pohádky zcela shodné, jež se skládají ze stejné řady situac, motivů stejných neb podobných, nalézáme-li na břehu Atlantského oceanu pohádku A

  1. Andrew Lang vyložil své názory ve spise »Myth, ritual and religion« vydaném poprvé r. 1887 v XVIII. kap.; máme před sebou francouzské vydání »Mythes, cultes et religion. Traduit par Léon Marillier. Paris.« 1896, kap. XVIII. »Mythes heroïques et romanesques« str. 581 sl.
  2. Kinder- und Hausmarchen. III., vyd. 3. 1856 str. 405; srv. Lang op. c.
  3. Pantschatantra I, str. 222.