18
staroegyptských pramenů zaznamenaných[1] aneb pohádek jiných starým Egypťanům jinými spisovateli připisovaných (ku př. o pokladě Rhampsini-tově) a à tout prix chtěl vznik jich klásti taktéž do Indie, jen aby tuto mohl prohlašovati za nesmírnou studnici, ze kteréž výhradně národové evropští, asijští atd. přijali své tradice, jest donucen k dalším a dalším otázkám, které nikdo nemůže zodpověděti, o nichž přestává všecka diskusse, jakožto marná, bezvýsledná. Cosquin nechce řešiti otázky takové a podobné, poukazuje jen na dalekosáhlý význam tohoto problemu, jest však skálopevně přesvědčen o tom, že stěhování pohádek z Indie do zemí sousedních a dále do Evropy jest fakt historicky dokázaný. Ale dokázáno jest leda, že skutečně velký počet našich pohádek jest původu indického, nikoliv všecky, a jest více než pravděpodobno, že i mimo Indii v jiných zemích se pohádky skládaly a odtud k sousedním národům šířily.
III.
Učení o indickém původe našich pohádek svými velmi značnými slabinami vzbudilo přirozeně záhy pochybnosti a silný odpor. Odpor ten pak se obrátil konečně vůbec proti theorii migrační, proti učení o stěhování a přejímání látek, jmenovitě, když nejen podobné názory a představy, než i tradice podobné byly nalezeny u různých vzdálených národů divokých, afrických, amerických, polynesských. Dovozovali, že u všechněch lidí se nalézají nadpřirozené živly pohádek, ideje, které jsou podkladem pohádek, víra v osobitý život všech věcí, ve zvířata i v stromy mluvící, v moc kouzel, v možnost návštěv nebožtíků atd., u všech lidí, kteří prošli stadium divokosti, u kterých se zachovaly zbytky z jich někdejšího stavu. Podobně jako škola mythologická vysvětlovala shody tradic národů indoevropských ze společných představ mythických převzatých ze společné pravlasti, vysvětlovala i tato nová škola »anthropo-logická« shody tradic u všech národů evropských, asijských, afrických atd. ze společných názorů, zvyků, obyčejů, které se samostatně vyvíjely u všech národů v době jich dětství. Tak ku př. důležitý motiv pohádky o »Psyche« přehojně se opakující v tradicích od krajního východu až na krajní západ, zakládá se dle výkladu této školy na zákoně uznávaném různými četnými národy primitivními: v látce jmenované porušili manželé, buď muž nebo žena zákon, zakazující přísně mladomanželům viděti těla svoje nahá, ženě vyslovovati jméno manželovo; zákona toho
- ↑ Plným právem praví A. Lang, že tato jediná staroegyptská pohádka stačí k vyvrácení celé theorie, která prohlašuje Indii býti kolébkou všech našich pohádek, která má za to, že z Indie v historických dobách se rozšířily po celém světě tradicí ústní neb cestou literární. (Mythes, cultes et religion. Par A. Lang. Traduit par Léon Marillier 1896, str. 597).
