16
o vzniku našich pohádek vlastně ještě dále posunuta do minulosti a vzniká otázka, kterému tedy kulturnímu hnutí v Indii by se vznik pohádek měl hlavně připisovati. Třeba vůbec klásti otázku, vznikají-li pohádky — dosti složitý to přece produkt slovesný — tak, jak krásně zpívá slovenský lid o původu svých písní, aneb tvoří-li se spíše, skládají-li se jednotlivci nad úroveň obecného lidu vynikajícími, majícími určité názory sociální, náboženské, morální atd. Myslíme, že musíme se kloniti k druhé eventualitě jakožto jedině přípustné. Odpírá-li ku př. Cosquin v citované již brožurce své (str. 14) našemu dnešnímu obecnému lidu vynalézání pohádek — naši vesničtí vypravovatelé pohádek, praví, jsou dalecí úmyslu skládati, vy-nalézati pohádky — tím větším právem musíme to odpírati širokým vrstvám obecného lidu šeré minulosti. V pohádkách našich můžeme spatřovati jen zbytky, aneb chceme-li užiti oblíbeného nyní terminu přežitky nějaké staré literatury. Pohádky skládány byly vynikajícími jednotlivci, stejně jak i písně epické (ruské a j.) byly skládány zvláštními pěvci, členy knížecí družiny, nositeli domácí kultury. Cosquin ovšem neshledává, že popěratelé buddhistického vlivu na tvoření pohádek podrývají tím velmi značně učení o indickém původu pohádek, naopak praví »málo záleží ostatně pro naši thesi na tom, mají-li národní pohádky evropské pečeť buddhistickou čili ne; mají-li pečeť indickou, stačí, a nám se zdá, že tento odraz indických idejí lehce se dá konstatovati.« (Contes popul. de Lorraine str. XXIX). Bylať to jmenovitě víra v metem-psychosu, která byla nad jiné plodná pro vznik bájek a pohádek. V bájkách jakož i v báchorkách s jejími mluvícími zvířaty, vlastně lidmi přestrojenými, došly právě ideje lidu indického výrazu zcela přirozeného: tatáž duše skrývala se stejně v těle zvířecím i v těle lidském. Zvíře proto mohlo mnohem snáze vystupovati v úloze člověka a býti hlasatelem pravd morálních, než u národů, kteří v metempsychosu nevěřili. Z této příčiny nemohla bajka nikdež tak se rozšířiti, jako právě v Indii, bylať zcela volným, spontánním plodem této země. S touto vírou souvisí ideje již připomenutá, že zvířata jsou namnoze lepší než člověk, osvoboditeli svému prokazují velké služby, ale člověk jich služby oplácí černým nevděkem, ba zradou, též spolubratra svého, který ho z velkého nebezpečenství vysvobodil, zradí, jakmile mu kyne z toho zisk. S ní souvisí dále, že se člověk v pohádkách přečasto objevuje jako začarovaný, zakletý v tělo zvířecí, kůži svou zvířecí skládati, svléci může jen v temné noci, nikým nespozorován; zažže-li nevěsta svíčku, aby se podívala na svého ženicha-netvora, měnícího se v noci, v ložnici v krásného jinocha, jest krutě trestána, ženich zmizí; spálí-li nevěsta zvířecí kůži, ve které světu sc objevuje její manžel, musí tento dále v tomto zakletí strádati, žena ho musí dlouho a dlouho s mnohými strastmi v dalekých pustých končinách vyhledávati atd. Srv. dále velice rozšířenou pohádku o kocouru v botách, který chuďasovi vyhledává bohatou, do konce krá-
