Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována

15

pehlvi na rozkaz krále Perského v VI. stol. po Kr. v době to, ve které buddhismus ještě kvetl v Indii, a jiné sbírky opět v překladě mongolském: Siddhi Kür, povídky Ardži Bordži Chána jsou úplně proniknuty idejemi buddhistickými. Vliv a sledy buddhistických idejí nalézají se v různých sbornících sanskritských, i v Pančatantře vytýká Benfey jednu z nejcharakterističtějších idejí buddhistických, totiž o vděčnosti zvířat a nevděčnosti lidské. Jest to vůdčí ideje bájky nad jiné rozšířené: Brahman osvobodil z jámy tigra, opici, hada i člověka. Zvířata všechna prokazují se brah-manovi býti vděčnými, ale člověk osvobozený odmění se mu černým nevděkem. Tigr totiž daruje osvoboditeli svému zlatý řetěz prince, kterého byl zabil. Člověk pak denuncuje osvoboditele svého jako vraha princova. Ve vězení myslí si brahman na hada; ten se hned objeví a řekne mu Pobodnu milovanou choť královu, ránu nikdo nevyléčí mimo tebe. * Vše to se stalo. Nevděčný jest potrestán a brahman stane se ministrem královským. Benfey ukázal ve svém klassickém díle (I, 193 sl.), že jest to pohádka původně buddhistická, nalezl ji ve dvou sbornících buddhistických, sledoval ji po literaturách východních i západních, ukázal, jak ohlas její pronikl také mezi lid. Dodáváme, že se vypravuje také u Arménů na Kavkaze více méně podobně[1], a sice zvláště podobně versi sicilské, kterou připomenul Em. Cosquin (Les contes popul. et leur origine str. 21). Tento důkladný znalec literatury tradicionalní nalezl ještě u černochů na pobřeží otročím v západní Africe versi velmi blízkou staroindické pohádce! (ib. 22.)

Ideje a myšlenky buddhistické oděné v legendy měly veliký vliv na tvoření pohádek indických, jich působením vznikly jmenovitě do daleké většiny bájky a pohádky indických sborníků, Pančatantry a j. Buddhismus po výtce měl dle výkladu Benfeyova podstatný vliv na vznik pohádek a i na jich šíření nejdříve v krajích asijských na severu i na východe. Jinými pak národy byly přeneseny pohádky někdy buddhistické dále na západ, pronikly do Evropy a žijí podnes v ústech prostého lidu, vypravují se více méně stejně v zapadlých zátiších o dlouhých zimních večerech v chýších bretonských i finských, sartských v střední Asii, v norských i v sicilských, všude téměř po celé naší zeměkouli.

Jiní přívrženci theorie o indickém původe našich pohádek nepochybují o velkém významu, který měl buddhismus na šíření a rozprostraňování indických pohádek, ale obmezují jeho význam ve vzniku a tvoření jich. Cosquin shledává velmi spravedlivým výklad, že spisovatelé buddhističtí z tradic lidových čerpali anekdoty, apology, pohádky, je upravovali pro své učení náboženské, ve svých knihách je seskupovali dle svých mravoučných předpisů. Buddhismu nelze tedy připisovati vznik, stvoření pohádek a bájek, než jenom jich úpravu. Tím ovšem byla by celá otázka

  1. Сборникъ матер. племенъ Кавказа XIII. část 2, str. 82 sl.