Ve Vologdě vypravuje se zcela prostě, že jakýsi neznámý černý myslivce naučil statkáře pěstovati tabák[1]. U Malorusů haličských[2] vypravuje se, že čerti v začarovaném mlýně o půlnoci melou tabák, ve mlýně, jehož mlynář chtěl, pod mostem ukryt, zařvav jako medvěd, postrašiti Krista a Petra Pavla, a byl za to v medvěda přeměněn.
Legenda o původu tabáku spojila se místy s látkou o závodě čerta a sedláka, tak v povídce, zapsané v severovýchodních Pomořanech[3]: Tabák vynašel čert a nikdo neznal jméno této byliny. Jednoho dne viděl sedlák, jak čert vysázel velké pole bylinami. Neznal jich, byl zvědav a ptal se čerta, co tu sází. Pohádali se a vsadili se: uhodneli sedlák do tří dnů, jak se bylina ta jmenuje, připadne mu celé to pole se vším, co na něm je; neuhodneli, propadne jemu duší a tělem. Sedláku pomohla, jak se ve versích této povídkové látky zhusta vypravuje, selka se svou lstí. Svlékla se do naha, vlezla do bečky dehtové a vyválela se v peří, tak že byla jím pokryta po celém těle. Šla pak na ono pole čertovo, pobíhala mezi brázdami a místy skláněla se k zemi, jakoly listy chtěla ožírati. Sotva ji čert spatřil, vyběhl z domu, aby velkého toho ptáka zaplašil, tleskal do rukou a volal »Pšš . . pšš — ty velký ptáku! Půjdešli z mého tabáku! Pšš! — Pšš!« Žena věděla dost, utekla domu a pověděla muži jméno byliny. Tak tedy řekl sedlák třetí den jméno čertovi, vyhrál sázku, dostal pole 8 tabákem a od té doby začali sázeti tabák.
Podobně se vypravuje též u Maďarů[4], že čert dal sedlákovi semeno tabákové, aby je vysel, a pohrozil mu, nebude li věděti jméno jeho, až se vrátí, že zahyne. Další průběh jest stejný jako v pomořanské versi.
Ještě v Chrvatsku v okolí Karlovce[5] byla zapsána zpřízněná verse: Čert smluvil s hrabětem, že bude mu sloužiti celý rok za 40 zl. a kousek země v jeho zahradě, kde by vysel svoje čertovo semínko. Až vyprší rok, musí hrabě uhodnouti, jaké je to semeno; neuhodne li, bude on muset sloužiti mu celý rok. O tomto čertově semínku nebylo ničeho v hraběcích knihách a marné bylo všecko jeho študování. Pomohla mu z nesnází jakási cizí žena, nikoliv manželka jeho. Nevystrojila se tak jako ve versi zapsané od Ul. Jahna, než šla přímo tak, jak byla, k té bylině; a obcházela stále, nevšímajíc se nijak, že se čert zle na ni osopoval, do konce holí ji hrozil. Rozhněvala ho konečně tak, že se
