tabáku až ke stvoření světa: Anděl, který měl Bohu přinésti z hlubin mořských hrst země, ponechal si také něco v ústech. Když Bůh rozsypal zemi a řekl »Staniž se«, rostla také země v ústech andělových. Anděl volal o pomoc, na přání boží vyplil zemi, a z té vyrostl tabák a chmel.
Čert naučil člověka tabák sázeti, tabáku užívati. O tom jest zvláštní rozkolnický verš z doby novější[1], výtvor čistě knižní, který není v žádné souvislosti s lidovými tradicemi. Pověst v Kurské gub.[2] zapsaná vypravuje, jak člověk na svých cestách po klášterech uviděl na jednom místě tabák. Zdálo se: hle brambůrek kvete, natrhej jablíček s něho, zakopej je do horkého hnoje; tu pustí odnože, ty zasaď, zalévej, zalévej … Udělal tak člověk, jak mu sen kázal. Chodil denně dohlížet, až dvanáctého dne spatřil, jak tam seděl žid. Ten mu pověděl, aby po šest dní tam nechodil, že vzejdou samy. Tak se i stalo. Nakopal hrádečku, zasadil a opět pilně zaléval. Dívala se na to také sv. Neděle a řekla mu »dal Bůh? či ne dal Bůh? jakému Bohu jsi se modlil, ten i dal« a poradila mu, chce li spasení své duše, aby se zřekl, ale chce li býti boháčem, ať dělá, »koho jsi prosil, ten ti dá … Bůh nedal, Bůh jest na nebi a tvůj v svinském chlévě«. Podíval se člověk do chléva a tam viděl čerta ve zlatě. Čert řekl mu, že i on bude ve zlatě. »Čeho jsem si přál, to dal mi Bůh« — »Tu není Boha, buď mým soudruhem!« odpověděl mu čert a poradil mu, aby nikoho neposlouchal, jen zaléval, a jak vyroste, aby lístečky olamoval a semeno schovával, pak bude boháčem.
Tabákem i kořalkou sváděl čert nejraději muže bohabojné, mnichy, poustevníky. Tak vypravuje jiná maloruská legenda z Jekaterinoslavské gub.[3] o nějakém poustevníkovi v záporožských lesích divokých, jak si začal stýskati, nemodlil se, nejedl. Tu přišel k němu čert a přinesl mu nádobku s práškem »šňupej, a budeš jako o dvou«. Poustevník šňupl, jednou, po druhé, po třetí, kýchl a bylo mu veselo. Druhý den zjevil se opět čert a přinesl mu trávu a dýmku, i řekl mu »zakuř si, a bude ti jako o třech«. Zakouřil si poustevník a rozveselil se ještě více. Konečně přišel čert ještě třetí den a přinesl mu nádobku s kapkami, »jak vypiješ, bude ti jak o desíti«. A tak bylo nyní poustevníkovi veselo, vypil, zazpíval si, zatancoval … O jakýchsi zhoubnějších následcích tabáku, kořalky tato povídka neví.
