Stránka:Polívka - Lidové pověsti o původu tabáku.djvu/3

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


gub)[1]. Patrně jen pověst na třetím místě připomenutá souviseí s naší knižnou legendou. Podobná verse byla zapsána pokud vím pouze v Terské oblasti[2]: Dívku shřešivší zabili, a zakopali daleko od vesnice u cesty, neboť byla toho nehodna, aby byla pochována na svatém poli. Po čase vyrostla tu bylina širokolistá. Pocestnému vnukl čert, aby list s té byliny utrhl, stočil, zapálil. Našel v tom zalíbení a chtěl bylinu vytrhnouti. Začal rýti, ryl, ryl, až viděl, že kořen byliny vycházel zrovna »изъ с. . . ля«. »Tak hle odkud jest tato prašivá bylina.«

Poněkud příbuzná jest legenda zapsaná v Homelskóm okr. Mohylevské gub[3]. Dívka brávala к sobě do postele psa, až ním shřešila a porodila štěně. Otec ji zabil a zakopal. Na hrobě vyrostl za nějaký čas tabák. Dívali se lidé, jaká to je bylina, odkud jdou její kořeny, kopali a poznali, že kořen jde »чаразъ тютьку цъ самаго пуза дѣвки тыя« (skrze štěně ze samého břicha této dívky). A tak pojmenovali bylinu tjutjun. Jest to očividně etymologická povídka, a patrně byla za tím účelem etymologisačním přepracována známá látka knižná.

Mimo to rozšířeny jsou různé pověsti o původu tabáku. V jedněch vyrostl tabák z těla Jidášova. Tak vypravuje legenda východohaličská[4]: Jidáš oběsil se a visel, až se provaz přetrhl. Tělo spadlo na zemi a shnilo tak, že od toho pták letící nad ním spadl a zahynul. Na tom těle vyrostl tabák. Legenda ta ví dokonce, kde vyrostly různé druhy tabáku: »Kruhlan« na tváři, silnější »margotka« na břiše, a neostřejší »kolozdra« na zadnici. V litevské[5] versi byl původ tabáku spojen ještě s čertem: Když puklo tělo oběšeného Jidáše a vypadla střeva, litoval čert, že by taková zloba měla vymizeti ze světa, a proto vysel střeva se vší jeho zlobou po zemi. Z nich vyrostl tabák bylina se vší hořkostí a špatností, jako byl Jidáš. Připojena ona mravoučná tendence, která jest vlastní ruské legendě: kdo užívá tabáku, dostane jakoby špatného ducha Jidášova; kdo jej semletý cpe do nosu, zahání tím svatého ducha, kterého bůh nám vdechl nosem. Jest to proto velký hřích kouřiti z dýmky aneb šňupati.

Ještě v Bosně[6] jest známa tako legenda, leč v podání mnohem prostším

  1. С. Максимовъ Нечистая, невѣдомая и крестная сила str. 9.
  2. Г. Малявкинъ Станица Червленая Кизлярскаго Отдѣла Терской области Этнограф. Обозрѣніе X, str. 68, č. 4.
  3. Е. Романовъ Бѣлорусскій Сбориикъ IV, str. 23 č. 19.
  4. Володимир Гнатюк Галицько-руські народнї Леґенди II (Етн. Збірн. ХIII). str. 288 č. 415.
  5. С. Jurkschat Litauische Märchen und Erzählungen str. 50 č. 15.
  6. Босаиска Вила VIII (1893), str. 174.