Stránka:Polívka - Filosof jízdným koněm ženiným.djvu/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

a nedokonalost druhé nemůže býti rozhodujícím kriteriem pro řešení podobných otázek. Sám připouští, že povídky mohou býti výborné aneb chatrné podle toho, jaký jest jejich vypravovatel. Ale dále vytýká, že povídky chatrně vypravované nemohou nalézati obliby, nemají životnosti, ieč život jen vrátký a pomíjející, nestěhují se. Než taková čistě estetická hlediska naprosto nerozhodují při otázce o stěhování látek povídkových, již proto ne, že úsudky jen estetické bývají zpravidla subjektivní, různá v různých prostředích sociálních a kulturních. Látky povídkové bývají nepoměrně více mezinárodní, než jejich formální reprodukce. Bédier vzpomněl si po svém krutém odsouzení indických versí, že jsou též verse arabské a turecké. Ale zná pouze jedinou ze sbírky Cardon-neovy, nikoliv starý tekst z IX. stol. vytištěný též Schiefnerem, a proto, ač uznává, že se tato povídka úplně srovnává s Lai, odbývá závažnost toho faktu tím, že známá mu turecká verse jest moderní, a nic nám nedovoluje předpokládati, že pochází až z Indie. Vzpomněl si na německou báseň Aristoteles a Phyllis, a vtipkuje, nemůže-li ta rovněž činiti nároků býti tak dobře pramenem francouzského fabliau jako turecká? A připomínaje přehojná vyobrazení ženy jezdící na filosofovi, starci, míní, že spíše jest pravděpodobný evropský původ. Bédier vládl materiálem ještě hodně nedostatečným a z té příčiny jest jeho negativní stanovisko omlu-vitelno. Nedošlo také v odborných kruzích nikde souhlasu, naopak stalo se předmětem velmi ostrých posudků, až odsudků. Nejmírněji ještě Charles Martens ve studii L’origine des contes populaires (Louvain 1894, otisk z Revue Néo-Scolastique, str. 45) řekl jen, že dokonalost aneb nedokonalost nic pro původ látky pohádkové nedokazují. Fr. von der Leyen hájil v delším pojednání: Zur Entstehung des Märchens (Archiv f. d. Studium d. neueren Spr. Liter., sv. 110 a 115) velmi důrazně podstatu Benfeyovy hypothesy, že třeba se zříkati pošetilého (töricht) boje proti prioritě indických pohádek a v doplňku vystoupil energicky proti vývodům Bédierovým, a ostře potíral jeho metodu vůbec i výsledky jeho knihy. Speciálně dotkl se v. d. Leyen též této látky a znovu dokazoval, že také domov její jest v Indii. V Indii jest látkově nejvíce vyvinuta, nej-bohatší, neboť vypravuje se v ní o pokoření dvou mužů. Ovšem vypra-vovatelské umění francouzského básníka, který nevymyslel látky, než ji již nalezl, jest nejdokonalejší. Arabským versím připisuje zprostředkovatelskou úlohu. Odmítá domněnku, že by francouzský básník mohl ji vymysleti ve své zbujnělé rozpustilosti ; motiv o Aristotelovi jako jízdném koni jest příliš vymudrován (erklügelt), také pointa, že jest od téže ženy, před kterou varoval krále, mnohem hůře pokořen, jest příliš pečlivě uvážena (sv. 110, str. 298—300). Jest nepochybno, že v Evropě byla tato látka přejata z východu a sice ze sousedního arabského světa, ale poměr arabských versí k indickým není tak jasný, jak by chtěl v. d. Leyen. Ježdění na potrestané nebo pokořené osobě samo sebou jest dosti prostá myšlenka, a vyskýtá se hojně a rozmanitě v lidových podáních. Borgeld uvedl v poslední kapitole své knihy několik dokladů podobných výstřelků erotických (str. 108 a d.) z moderních děl literárních i ze staršího písemnictví. Může býti spor o tom, třeba-li tu shledávati vzdálené ohlasy povídky o Aristotelovi, aneb možno-li to vykládati jako motiv vzniklý samostatně. Borgeld připomněl ještě hojně se vyskytující