Stránka:Polívka - Filosof jízdným koněm ženiným.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Naložila mu sedlo a uzdu, i sedla naň koňmo. On pak lezl po čtyřech. Znenadání přišel sudí. Si Djeh’a ospravedlňoval se stejně jako Aristoteles. „Pane! bál jsem se, že tebe uvidím jako osla, jaký právě jsem - já.“ Sudí se rozesmál a obdaroval ho. (Auguste Mouliéras: Les Fourberies de Si Djeh’a 1892, str. 19, 98, č. 23. Albert Wesselski: Der Hodscha Nasreddin II. 61, č. 42). Totéž čte se v jiných ještě tiscích, viz Wesselski op. c. II. str. 203.

Ve versi indické, v Pančatantře (kn. V., č. 6) jest scenerie zcela odlišná, nejde tu o potrestání moudrého rádce králova z návodu jeho choti či milenky, než choť sama požaduje na svém muži takový důkaz jeho lásky, aby její hněv utišil. Král mocný a slavný měl ministra Vararuči, velice učeného. Žena se naň rozhněvala, a marně se muž snažil ji usmiřovati, konečně jí řekl, ať mu poví, kterým způsobem mohl by ji usmířiti, že vše vykoná. Nevrle mu řekla, dá-li si oholiti hlavu a upadne-li jí k nohám, bude v přístupnější, smířlivější náladě. Udělal to, a ona byla usmířena. Králova choť též se hněvala na svého muže, a marně král ji uspokojoval, i když jí padal k nohám. Pověděla mu: vložím-li ti uzdu do úst, vstoupím-li na tvá záda, smím-li tě poháněti do běhu, a když v běhu zařehtáš jako kůň, pak se usmířím. Tak se stalo. Ráno přišel Vararuči ke králi do síně audienční, a když ho král spatřil, proč si ve všední den dal oholiti hlavu, odpověděl, co by muž nedával a nečinil. (Das Pančatantram. Textus ornatior. Eine altindische Märchensammlung zum ersten Male übersetzt von Richard Schmidt, 1901, str. 271). Do tohoto sborníku byla poměrně pozdě zařazena (Benfey, Pantschatantra 461).

Jinak vypravuje jiná buddhistická povídka, kterou sdělil A. Schiefner (Mahakatjajana und König Tshanda-Pradjota. Ein Cyklus buddhistischer Erzählungen. 1875 str. 25, č. 9). Král vítal svého vojevůdce Bharatu, který se vracel z vítězné výpravy s přečetnými zajatci. Mezi nimi spatřil dívku, která měla tělo pokryté vředy, a řekl Bharatovi, zdali by mohl se s takovým děvčetem oddávati požitku lásky. Připustil, že nejen to jest možné, než že člověk dá ještě na sobě jezditi a bude k tomu řehtati, i sliboval, že to dokáže. Dal ji od lékařů léčiti, takže dívka se stala velmi krásnou. Přijal ji za svou dceru, řekl jí, že pozve krále a doporučil jí, aby se vystrojila.

Když Bharata s králem hodoval, hodila dívka ze sousední komnaty, oddělené závěsou, míč, a prosila otce, aby jí míč vrátil. Král sotva ji spatřil, zahořel láskou a prosil Bharatu, aby mu ji dal. Byl velmi šťasten, když ji pojal za manželku. Po čase Bharata sám řekl jí, svede-li, že vstoupí králi na záda, a aby řehtal. Oblékla se do špinavých šatů, a králi pověděla, že slibovala bohům, vrátí-li se otec z válečné výpravy, že tomu, kdo ji pojme za ženu, vstoupne na záda a přiměje ho, aby řehtal. Potom stala se jeho ženou, ale nedoufá, že svůj slib provede. Král vášní jat, slíbil, že se jí po vůli stane. Chtěla jen ještě, aby při tom brahman proslovil požehnání nad králem a loutenista hrál na loutnu. I k tomu přivolil. Vsunuta nyní jiná povídka o ženské lstivosti. Přišel kupec, který všechny své peníze promarnil s hetérou, a ta žádala na něm nových důkazů lásky, vyprázdnila se, položila jádro do výkalů a žádala, aby svými zuby chytil jádro. Již se k tomu měl, a tu ho kopla