Stránka:Poesie sociální.djvu/41

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Kde klobouk tam péro, kde lesk tam zbraň —
kdo tyranem, prchni, chraň se, chraň,
jeť ztracen, kdo ve smích by statnost bral,
z těch každý by stokrát život dal

»Za národ i lidstvo celé!« 

I příroda všude se leskla kol, den každý jak vyhejčkaný, měl modroučkou na sobě kamizol a zlatem byl obetkaný.

Kraj celý jak bálová síň se skvěl,
kdes pod zemí hudba, vždyť tančil kdo šel —
sám pánbůh nás pokynem k tanci zval
a blažen se nad námi usmíval:

»Nuž konečně lidmi tedy!«  </poem> Ballady a romance od Jana Nerudy. (Poetických besed číslo I. V Praze 1883, knihkupectví Dr Ed. Grégr a Ed. Valečka.)

Ballada stará — stará!

<poem> Rukama lomila, po břehu chodila, na kámen poklekla, dceru porodila.

»Chceš Ty, matičko má bledá, bych Ti rybek nalovila?«  — Jak bys sítě rozhodila, vždyť se’s sotva narodila! —

»Chceš Ty, matičko má bledá, bych si plinky vybílila?«  — Zanech plinek, dlouhá cesta, čas, bys sobě popílila! —