Stránka:Poesie sociální.djvu/42

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


»Vlna s vlnou v rozhovoru, mám se po vodě dát dolůř«  — Po vodě se dáme spolu, zastavíme mlýnská kola, aby mladý mlynář věděl, kdo ho před soud boží volá! — </poem> (Ballady a romance.)

Ve lví stopě.

<poem> Byl podvečer. My v poušti, na oasy kraji. Tak ticho kol! I Arabi, již jindy bujně hrají, dnes mlčí schouleni; jak teskný zjev! »Co je vám, muži?« — »Pane, zde byl lev.« — »Že lev? A kdy?« — »To, pane, těžko říci, snad dnes, snad před týdnem, snad před měsíci; však jisto jest: sem spěla jeho chůze — snad cítíš, kraj jak po něm strnul v hrůze!« 

Jak necítil bych! Vždyť jsem z české země. Ten divný strach, ten promluvil již ke mně: Kdy nejbujněj jsem vykročil si, v ráz až k srdci zasáhnul mi náhlý mráz. Jak by se kolem skalné hory ptaly: »Co v zemi obrů chceš, ty muži malý?«  jak udiven by pohleď na mne kraj ten němý: »Jsi sláb — přespříliš sláb jsi na mne českou zemi!« 

Pout tíži cílíme a jsme přec na svobodě — strach běží po lidech, mrak běží po přírodě, zpěv před věky se naposledy zdvih’ a odletěl a kdesi v modru ztich’. Vždyť i v ta šerá vlků našich hejna se zabořila plachá bázeň stejná,