Stránka:Poesie sociální.djvu/250

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


»Je ovšem zima,« pravil mi, »leč topit nemám čím, tož venku žebrám podvečer soucit hlasem mdlým.« —

My bosé dítě potkali, cár, díra jeho šat. »V tom chladném větru, co tu chceš?«  jal hned jsem se ho ptát.

I dělo: »Doma v bídě zlé jest všeho potřeba, na loží otec — poslali mě žebrat o chleba.« 

Na rohu žena seděla ve pusté ulici, na zádech děcko, u prsu pak druhé plačící.

»Co v pusté noci děláš tu, kde mrazný vítr tak?«  by ztichlo, k děcku na zádech svůj obrátila zrak.

Pak děla: »Muž je vojákem, já šla mu »s bohem« dát a nyní do své farnosti se musím dožebrat.« 

My smavé děvče potkali, šat volný, schýlen zor, ta začla s chodci nočními hned smělý rozhovor.