Tato stránka nebyla zkontrolována
»Je ovšem zima,« pravil mi, »leč topit nemám čím, tož venku žebrám podvečer soucit hlasem mdlým.« —
My bosé dítě potkali, cár, díra jeho šat. »V tom chladném větru, co tu chceš?« jal hned jsem se ho ptát.
I dělo: »Doma v bídě zlé jest všeho potřeba, na loží otec — poslali mě žebrat o chleba.«
Na rohu žena seděla ve pusté ulici, na zádech děcko, u prsu pak druhé plačící.
»Co v pusté noci děláš tu, kde mrazný vítr tak?« by ztichlo, k děcku na zádech svůj obrátila zrak.
Pak děla: »Muž je vojákem, já šla mu »s bohem« dát a nyní do své farnosti se musím dožebrat.«
My smavé děvče potkali, šat volný, schýlen zor, ta začla s chodci nočními hned smělý rozhovor.
