Stránka:Poesie sociální.djvu/251

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


A já se ptal: »Co svedlo tě až v tuto bídu sem, ku hanbě, zmaru, v pozdní žal?«  i řekla: »Chudá jsem!« 

Já k boháči se obrátil, jenž zamlklý tu stál: »Proč chudý lid si naříká, z těch každý zvěst ti dal!« </poem> Přel. Jar. Vrchlický. Z knihy: Moderní básníci angličtí. Nakl. J. R. Vilímek.


EDWIN MARKHAM: Muž s motykou. (Psáno pod slavný obraz Milletův.) Bůh stvořil člověka dle svého obrazu, dle obrazu Boha jej stvořil — . — Genesis. od tíží století jsa shrben, opřen jde o svoji motyku a pozoruje půdu, na tváři nese nekonečnost věků a břímě světa na svých .ramenech. Kdo usmrtil v něm Jiadšení i naděj, by stal se hmotou bez pláče i touhy tupou a ztrnulou jak zvířata ř Kdo přinutil ho čelist hrubou svěsit? Čí ruka zježila to tvrdé obočí? Van kterých orkánů mu shasil světla mozku? Či je to onen tvor, jež ustanovil Pán nad zemí vládnout, bdíti nad mořem, dostihnout hvězd a zkoumat nebesa a zbádati v nich věčná tušeni? Zda Sen to Onoho, Jenž slunce stvořil, 247