Stránka:Poesie sociální.djvu/123

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


zvolna, jaksi namáhavě řádku numer, hledí na ni spokojeně, porovnává ještě s knihou, vyndá z kapsy desetník a zabalí jej do papíru s číslicemi.

Na chodbě teď vrzly dvéře.

Její bosé nohy rychle vjely v trosky jakýchs trepek, tiše otevřela, vyšla. Mrazivý vzduch vane v jizbu, žena zachvěla se zimou.

Naproti na prahu stojí taktéž v košili a spodní sukni sousedka. Plam svíčky z jizby žlutě vyzařuje.

Pozdraví se.

»Je to zima!«

»Jako v Siberii.« 

»Takhle

protopit tu člověk musí halíř poslední.«

»Ba, — musí.«

»Jak pak,« prvá přitlumeně zašepotá, » chtěla byste přisadit si? Já zas měla živý sen.«

»No, vida, vida,

mně už se teď pranic nezdá.« 

»Tak se zdálo mi — to bůh ví, kde se hloupé sny ty berou —