slova tohoto v gen. sg. seser-s (sestry). Naše slovesa skoč-iti, skok-nouti (slovensky), skák-ati jsou pozdější útvary než litovské szòk-ti jakoby řekl skok-ti, szòku. Starou náměstku ji (= on), jeho, jemu nahrazujeme nejčastéji slovem on; lit. má však posud staré jis = on, ji = ona.
Jindy má slovanština přednost starobylosti. Středních tvarů jako dílo, pole litevština nemá, a nahrazuje je ženskými nebo mužskými. Ze slov. lekarstvo utvořila si lékarstva, z mesto mužský tvar méstas. Slov. instr. vlkem má starší koncovku než lit. vilkù za předhistorické vilka-mi, z toho vilkam, vilkum atd. Ale ve slovech jako sūnu-mì (synem) zachovala lit. ješte starší koncovku -mi.
Z litevského tvarosloví
Já (stsl. az) se jmenuje až (obyčejné píšou asz), ty je tu, on = jis ona = ji; my sluje més, vy = jús, oni = jé, ony = jos.
Býti jest búti.
- Jsem = esù, esmì
- jsi = esì
- jest = yrà, yr
- jsme = ésame
