by mne vám představil? Byl bych se vrhl vašim nohám.“
„Doma nebývali bychom volni. Bychom mohli se milovati, musili bychom uzavříti sňatek.“
„Ach!“
Pociťoval zlé zadostiučinění.
„Kontesa Cantoggiová nebyla by mne chtěla za muže!“
A ona, aniž by byla porozuměla:
„Byl byste se mně zaslíbil, Mario, aniž byste věděl, kdo jsem. Byl byste ujišťoval, že mne milujete, a byl byste se snad přetvařoval. Kdybych to byla zpozorovala, bylo by po všem. Chci, abychom se milovali, aniž by kdo o tom věděl. Vy nemůžete se vylíčiti: jsem milován krásnou Cantoggiovou a celá Florencie ví o tom. Slyšíte? Toho nemůžete učiniti!“
Zahučel:
„Domníváš se, že jsem tak nízce pošetilým?“
„Nikoli, nedomnívám se toho. Odpusť! Jsem žárlivá již předem. Uzavřela bych tě zde!“
Pokročila živě k němu do jeho pokoje.
„A nesnesla bych, abychom vídali se před cizími a musili spolu hovořiti zdrželivě. Chtěla bych být před tebou vždy — — ach, miluji tě!“
Rozepiala, přehoupnuvši se přes zbytek ostýchavosti, spěšně své paže:
„Chtěla bych býti před tebou vždy nahá!“
Vření krve ozvalo se v něm: vztáhl po ní ruce.
