„Čtěte!“ zvolal pojednou stařec a vzav gemmu z mé ruky, táhl nás ke stolku, jejž byl prve opustil. Zde ležela rozevřená kniha.
„Čtěte!“ opakoval. „Jest to nový seznam mého římského přítele Vincenza Buonvicina, výtečného muže, který, kdyby neprováděl obchodů s předměty své znalosti, jistě by zasloužil býti zvánu sběratelem.“
Četli jsme na označeném místě:
Camei A. 703. Ignoto autore. Detto ritratto della Principessa Foscolini-Winterstein. 1809
(?).[1]
Protože zírali jsme tázavě na dvorního radu, počal týž vysvětlovati:
„Sotvaže zdařilo se mi objeviti toto číslo v seznamu mého přítele Vincenza,“ pravil, pokyvuje slavnostně hlavou, „zaslal jsem ihned naléhavý vzkaz do Říma. Po šest týdnů pak nacházel jsem se v nejkrajnějším napětí, očekávaje potvrzení zvláštní domněnky, již jsem pojal. Netažte se, pánové, jak předržel jsem horečku dlouhého očekávání. Šel jsem do společnosti, aniž bych věděl, s kým jsem se sešel, činil jsem a mluvil, nepovědomo mi co, tápal jsem, nevím kudy. Sotva že zbyl ve mně kus života. Až konečně nadešlo ono požehnané jitro, kdy posel doručil mi onu cennou krabičku. Pomlčím
- ↑ Camei (kámen) A. 703. Neznámý zhotovitel. Podobenka princezny Foscolini-Wintersteinové.
