Stránka:Pavel J. Šulc - Tisíc a jedna noc - Díl 1 - 1891.djvu/6

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


budiž osud můj, že jsem tě právě v neblahém tom čase vysvobodil. Ale odpusť mi a bůh ti též odpustí, nezab mne, jinak propůjčí bůh někomu sílu, by také tebe zabil.«

»Nic platno,« odvece duch, »rci jen, jak zemříti chceš.«

Vida rybář, že opravdu má zahynouti, zvolal s pláčem: »Ó mé ditky ubohé! Nedej bože, by mne srdce bolelo pro vás.« Obrátiv se pak k duchu řekl: »Pro boha odpusť mi za odměnu, že jsem tě vyprostil z té mosazné láhve.«

Duch pak odpověděl: »Právě proto, žes mne vysvobodil, zabiji tebe.« 

»Jakže,« řekl rybář, »prokázal jsem ti dobrodiní a ty se mi chceš zlým odměniti? Věru, že nelže přísloví, jež praví: Učinili jsme mu dobré a zlým oplatil nám; tak věru jednají lidé zlí. Kdo činí dobře tomu, jenž toho není hoden, tomu se povede, jako tomu, jenž útulek poskytne hyeně.«

Duch odvětil: »Neotálej déle; budeš zabit, jak jsem řekl.«

K pomyslil si rybář: »Totoť jest duch, já pak jsem člověk; rozumem povýšil mne bůh nad něho i chci ho rozumem překonati.«

Uvažoval chvíli a potom pravil duchu: »Opravdu hodláš mne zabiti?«

Když pak duch přisvědčil, řekl dále: »Při jmenu boha živého, povíš mi pravdu na mou otázku?«

Duch zachvěl se uslyšev ta slova i pravil: »Taž se, ale zkrátka.«

Rybář pak řekl: »Při jmenu boha všemohoucího tážu se, zdali’s byl zavřen v této láhvi?«

»Byl jsem, bůh mi svědkem,« odvece duch.

»Ty lžeš,« odpověděl rybář, »do té láhve nevejde se ani ruka tvoje, tím méně celé tělo.«

Tu řekl duch: »Bůh jest svědkem mým, že jsem byl v té láhvi; nevěříš tomu ?«

»Ne,« odpověděl rybář.

Na to zvolna rozplýval se duch v kouř, jenž vystupoval do výše a rozšířil se nad zemí i vodou. Pak zvolna spouštěl se do láhve a když byl v ní, volal odtud: »Vidíš nyní, jak jsem v láhvi? Věříš mi nyní?

Rybář pak chopil olovo, jímžto láhev byla uzavřena, i přitiskl je na ni. Potom zvolal: »Ó duchu, vol si nyní, jak zemříti chceš a jak tě mám zase hoditi do moře. Potom vystavím tuto dům a varovati budu rybáře, jižto přijdou sem loviti, a řeknu jim: »Tuto leží duch, jenž usmrtí toho, kdo jej vytáhne a vyprostí, a jen mu dovolí, by si vyvolil způsob své smrti.«

Uslyšev duch slova ta i vida, že jest opět uzavřen, poněvadž pro pečeť Šalomounovu nemohl z láhve, poznal, že jej rybář přelstil, i pravil: »Milý rybáři, nečiň tak, žertoval jsem pouze s tebou.«

»Lžeš, ty hanebný a mizerný duchu,« řekl rybář. Potom válel láhev k vodě, duch pak křičel: »Ne tak, ne tak.«

Ano, tak, tak,« odvětil rybář.