I skrotnul duch, stal se pokorným a pravil prosebně: »Co hodláš učiniti, milý rybáři?«
»Hodím tě do moře,« odpověděl rybář, »a jestliže ponejprv prodlel jsi v něm osm set roků, zůstaneš tam nyní na vždy. Zdali jsem tě neprosil: Daruj mi život a bůh tebe zachová též, ale tys chtěl hanebně se zachovati vůči mně i zabiti mne nyní odsloužím se tobě stejnou měrou.«
I pravil duch: »Otevři a pusť mne ven, rybáři. Učiním tě bohatým a prokážu ti mnoho dobrého.«
»Lžeš,« odvece rybář. »Podobáme se perskému králi a lékaři Dubanovi.«
»Kterak to?« tázal se duch.
»Poslyš tedy,« odvece rybář, »v jednom městě perském žil král, jenž by raněn malomocenstvím a nikdo mu nemohl pomoci. I přišel do toho města řecký lékař, jmenem Duban, jenž byl velmi učený a znal se důkladně v léčení. Když uslyšel o nemoci králově, oblekl na se nejpěknější šat svůj, šel ku králi a pověděl mu, kdože jest, a pravil: »Ó, králi, slyšel jsem o těžké nemoci tvé, jižto žádný lékař nedovede zahnati. Chci tě vyléčiti, aniž bys musil nějaký lék užiti nebo něčím se mazati.«
»Dokážeš-li to,« odpověděl král, »učiním tebe i vnuky tvé bohatými na vždy. Pověz mi, kdy hodláš mne pozdraviti.«
»Zítra, dle vůle boha mocného,« pravil lékař. Vrátil se do města, najal si byt, upravil lék a dal týž do baňky s dutým držadlem; pak nadělal několik koulí a druhého dne s tím šel ku králi. Byli u něho knížata, radové státní, vezírové [1] a veškerá šlechta.
Lékař podal králi baňku, řka: »Velemocný králi, vezmi tuto baňku a jdi s knížaty do jízdárny a házej koulemi, až ruka tvá se zapotí, do které skrze duté držadlo vnikne lék, jenž odtud rozejde se do celého těla. Až zpozoruješ, že lék přešel do těla tvého, vrať se do paláce, jdi do lázně, umyj se a vyspi, i dá bůh, že budeš zdráv.«
Král vzal baňku i poručil všem, by se odebrali do jízdárny, kde se hrálo míči, jež král chytal, až se ruka jeho potila, lék pak se rozšířil v celém těle. Když to zpozoroval lékař Duban, radil králi, by se vrátil do paláce, vykoupal a vyspal.
Ráno časně vstal lékař i šel do královského paláce. Když přišel před krále, vstal tento s trůnu, objal lékaře i posadil jej vedle sebe, hovořil s ním a dal mu hojné, vzácné dary; neboť když byl se vykoupal, pocítil, že je zdráv, a tělo jeho bylo čisté jako křišťál. Král pravil: »Muž tento hoden jest veškeré úcty a má býti stále okolo mne, neboť vyléčil mne bez léků, kdežto všickni lékaři se všemi léky ničeho nebyli s to poříditi. On má býti mým důvěrným přítelem.«
Král ztrávil vesele noc i nepřestal chváliti lékaře. Ráno usadil se na trůn a
- ↑ Vezírem sluje nejvyšší hodnosta, zejména vojevůdce
