Stránka:Pavel J. Šulc - Tisíc a jedna noc - Díl 1 - 1891.djvu/5

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Rybář zvolal vesele: »Co bych si měl od tebe vyprositi?«

Duch pak odpověděl: »Vypros si, jakým způsobem tě mám usmrtiti.«

»Co jsem provinil,« odvece rybář, »jest to odměna za to, že jsem tě vysvobodil?«

Duch pak řekl: »Poslyš mé příhody.«

»Vypravuj, ale zkrátka,« odvece rybář.

Duch jal se mluviti takto: »Věz, že náležím mezi duchy odbojné a byl jsem neposlušným vůči Šalomounovi. Ten poslal na mne Asafa, jenž rozsudek jeho mi oznámil a vykonal. Spoutal mne mocí a dopravil před Šalomouna, proroka božího. Když ten mne uzřel, volal boha ku pomoci maje strach přede mnou. Řekl mi, bych jej poslouchal, a když jsem to odepřel, dal přinésti tuto mosaznou láhev, zavřel mne do ní, zapečetil ji ve jmenu boha a velel duchu, by mne zanesl daleko i vhodil do prostřed moře. Když jsem pobyl 200 roků v moři, umínil jsem si, že učiním boháčem toho, kdo mne v následujících 200 letech vysvobodí. Těch dvě stě let uplynulo, aniž byl by někdo mne vysvobodil. A zase uběhlo 200 roků, i slíbil jsem, že tomu, kdo mne vyprostí, objevím veškeré poklady země; avšak i uplynulo 400 roků a nikdo mne nevysvobodil. V následujících na to 200 letech umínil jsem si, že vyprostitele svého učiním sultánem, stanu se jeho služebníkem a že mu denně vyplním troje přání. Ale ani během těchto 200 let nevyprostil mne nikdo. Rozhněval jsem se, zuřil, soptěl a přísahal, že usmrtím toho, jenž nyní mne vyprostí, by zemřel smrtí nejhroznější nebo si vyvolil způsob, jakým zemříti by chtěl. Záhy po tom vysvobodil’s ty mne, pročež rci, jakým způsobem tě mám zabiti.«

Uslyšev rybář tato slova pravil: »Náležím bohu, k němuž se vrátím. Proklet