Stránka:Pavel J. Šulc - Tisíc a jedna noc - Díl 1 - 1891.djvu/10

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


»Vyprosť mne zase,« pravil duch, »slibuji, že ti neublížím, nýbrž prospěji. Učiním tě bohatým.«

Když byl přísahal na jmeno boží, otevřel rybář láhev, z níž opět vystupoval kouř do výše, z něhož utvořil se duch; rozšlapal láhev i letěl k moři. Vida to rybář, považoval to za zlé znamení i bál se velice. Vzpamatovav se pravil: »Ó, duchu, přísahals i nesmíš mi ublížiti, sice by tě bůh trestal. Opětuji ti, co pravil lékař Duban: Nechej mne žíti a bůh tě také zachová.«

Duch usmál se a řekl: »Následuj mne.«

Šli pouští až k vrchu; tam uprostřed čtyr kopců bylo jezero. Duch se zastavil a velel rybáři, by hodil síť do jezera. V jezeru byly ryby červené, bílé, modré a žluté, čemuž se rybář velice podivil. Vyhodil síť a vytáhl čtyry ryby: červenou, bílou, modrou a žlutou, z čehož měl velikou radost. Duch pravil: »Jdi s nimi k sultánovi, učiní tě bohatým; ale nelov vícekráte, nežli jednou denně. Musím tě opustit; bůh mi přispěj ku pomoci.«

Duch zadupal, země se otevřela i pohltila jej, rybář pak vracel se vesele domů. Potom donesl ryby do paláce sultána, jenž nemálo se divil a pravil vezírovi: »Dej ryby kuchařce.«

Vezír učinil tak a pravil dívce: »Uprav dobře ty ryby, jež dal někdo sultánovi darem.«

Sultán velel dáti čtyři sta dukátů rybáři, jenž běžel domů vesele i nakoupil, čeho potřebovala rodina jeho.

Kuchařka sultánova upravila ryby na rendlík, jejž dala na oheň, i nalila na ryby oleje a čekala, až budou usmaženy po pravé straně, načež je obrátila. V tom otevřela se zeď i vešla do kuchyně dívka sličná v oděvu nádherném.

V ruce měla rákosku, jižto vstrčila do rendlíku řkouc: »O, rybo, zdali plníš slib svůj?«

Kuchařka při tom omdlela. Dívka opětovala otázku, ryby pozvedly hlavy řkouce: »Ano, vrátíš-li se ty, vrátíme se i my, budeš-li věrnou, budeme i my věrny, opustíš-li nás, vykonaly jsme, co bylo povinností naší.«

Převrhnouc rendlík, odešla dívka, jak byla přišla, a zeď zavřela se opět za ní. Kuchařka vzpamatovavši se a vidouc ryby spáleny, zarmoutila se i bála velice. Tu přišel vezír a chtěl ryby, že sultán na ně čeká. S pláčem vypravovala kuchařka, co se bylo stalo s rybami. Vezír se divil, poslal pro rybáře a pravil: »Musíš hned přinésti zase takové ryby, které se nám velice líbí.«

Rybář vzal síť, šel k jezeru, vytáhl čtyry jiné ryby podobné a přinesl je vezírovi. Ten je dal kuchařce řka: »Peč je v mé přítomnosti, chci viděti, co se stane.« Kuchařka připravila ryby a dala je na rendlík. Když byly pečeny, otevřela se stěna opět a dívka objevila se s rákoskou v ruce, vstrčila rákosku do rendlíku a pravila: »O rybo, plníš-li slib svůj?« Ryby zase pozvedly hlavy, odpověděly. jako ponejprv, dívka převrhla pánev a zmizela.