»Vyprosť mne zase,« pravil duch, »slibuji, že ti neublížím, nýbrž prospěji. Učiním tě bohatým.«
Když byl přísahal na jmeno boží, otevřel rybář láhev, z níž opět vystupoval kouř do výše, z něhož utvořil se duch; rozšlapal láhev i letěl k moři. Vida to rybář, považoval to za zlé znamení i bál se velice. Vzpamatovav se pravil: »Ó, duchu, přísahals i nesmíš mi ublížiti, sice by tě bůh trestal. Opětuji ti, co pravil lékař Duban: Nechej mne žíti a bůh tě také zachová.«
Duch usmál se a řekl: »Následuj mne.«
Šli pouští až k vrchu; tam uprostřed čtyr kopců bylo jezero. Duch se zastavil a velel rybáři, by hodil síť do jezera. V jezeru byly ryby červené, bílé, modré a žluté, čemuž se rybář velice podivil. Vyhodil síť a vytáhl čtyry ryby: červenou, bílou, modrou a žlutou, z čehož měl velikou radost. Duch pravil: »Jdi s nimi k sultánovi, učiní tě bohatým; ale nelov vícekráte, nežli jednou denně. Musím tě opustit; bůh mi přispěj ku pomoci.«
Duch zadupal, země se otevřela i pohltila jej, rybář pak vracel se vesele domů. Potom donesl ryby do paláce sultána, jenž nemálo se divil a pravil vezírovi: »Dej ryby kuchařce.«
Vezír učinil tak a pravil dívce: »Uprav dobře ty ryby, jež dal někdo sultánovi darem.«
Sultán velel dáti čtyři sta dukátů rybáři, jenž běžel domů vesele i nakoupil, čeho potřebovala rodina jeho.
Kuchařka sultánova upravila ryby na rendlík, jejž dala na oheň, i nalila na ryby oleje a čekala, až budou usmaženy po pravé straně, načež je obrátila. V tom otevřela se zeď i vešla do kuchyně dívka sličná v oděvu nádherném.
V ruce měla rákosku, jižto vstrčila do rendlíku řkouc: »O, rybo, zdali plníš slib svůj?«
Kuchařka při tom omdlela. Dívka opětovala otázku, ryby pozvedly hlavy řkouce: »Ano, vrátíš-li se ty, vrátíme se i my, budeš-li věrnou, budeme i my věrny, opustíš-li nás, vykonaly jsme, co bylo povinností naší.«
Převrhnouc rendlík, odešla dívka, jak byla přišla, a zeď zavřela se opět za ní. Kuchařka vzpamatovavši se a vidouc ryby spáleny, zarmoutila se i bála velice. Tu přišel vezír a chtěl ryby, že sultán na ně čeká. S pláčem vypravovala kuchařka, co se bylo stalo s rybami. Vezír se divil, poslal pro rybáře a pravil: »Musíš hned přinésti zase takové ryby, které se nám velice líbí.«
Rybář vzal síť, šel k jezeru, vytáhl čtyry jiné ryby podobné a přinesl je vezírovi. Ten je dal kuchařce řka: »Peč je v mé přítomnosti, chci viděti, co se stane.« Kuchařka připravila ryby a dala je na rendlík. Když byly pečeny, otevřela se stěna opět a dívka objevila se s rákoskou v ruce, vstrčila rákosku do rendlíku a pravila: »O rybo, plníš-li slib svůj?« Ryby zase pozvedly hlavy, odpověděly. jako ponejprv, dívka převrhla pánev a zmizela.
