»Musím tě zničiti,« pravil král, »nebo tak snadno, jakos mne vyléčil, můžeš mne i zabiti.«
»To má býti moje odměna, králi,« pravil lékař, »dobré chceš odměniti zlým?«
Lékař plakal velmi; někteří důvěrníci královi přimlouvali se za něho, by mu král odpustil, jestliže něco zavinil, ale král trval na svém, že musí zemříti. Lékař pak pravil: »Ó, králi, odlož mou smrt, bych mohl odebrati se domů, urovnati věci své, dáti almužnu chudým a knihy rozdati mezi lidi hodné. Také mám výbornou knihu, jižto chci ti darovati. Chovej ji jako poklad.«
»A v čem záleží cena knihy té?« tázal se král.
»Chováť mnohá tajemství. První z nich jest toto: Až mne dáš zabiti a otevřeš šestý list a přečteš s hora tři řádky a něco se optáš mne, odpoví ti moje hlava.«
Král podivil se velice a pravil: »Toť velmi podivná věc.«
I dovolil hned lékaři, by šel domů.
Druhého dne přišel lékař Duban před krále nesa starou knihu a krabičku s práškem. Usadiv se, požádal o mísu. Když mu ji dali, nasypal do ní prášku a řekl: »O králi, vezmi tuto knihu, ale dříve ji neotvírej, až bude hlava má sražena. Potom dej do mísy na prášek hlavu mou, a krev přestane téci. Pak otevři knihu a ptej se hlavy mé, kteráž ti odpoví.«
Král mu potom dal sraziti hlavu, jež dána do mísy na prášek, načež krev netekla více; lékař otevřel oči a pravil: »O králi, nyní můžeš knihu otevříti.«
Král učinil tak i jal se obraceti listy, jež byly slepeny, i přindal prst ke rtům, navlažil jej a tak obrátil až sedmý list, avšak nenalezl nic psaného. Pravil tedy: »Lékaři, nenalezám ničeho v knize té.«
Hlava lékaře odvětila: »Obracej jen dále.«
Král obracel dále, navlažuje prst, až setřel jed, kterým kniha byla napuštěna. Pojednou pocítil král závrať i potácel se. Na to ozvala se hlava lékařova: »Kdyby byli spravedlivými byli, kdož přísně soudí, dostalo by se jim také spravedlnosti; násilnictví jejich odmění jim osud bídou a smrtí, a potom jim pravila řeč obrazná: to jest za to — osudu ničeho vytýkati nelze.«
Když toto vyřkla lékařova hlava, klesl král mrtev a hlava lékaře byla též bez života.«
Na to pravil rybář k duchu: »Kdyby král byl nechal lékaře žíti, byl by jej bůh také zachoval, avšak že ho dal zabiti, zničil bůh i jeho. A proto, duchu, žes mne chtěl zabiti, uzavru tě opět do té láhve i vhodím do moře.«
Duch křičel: »Ó, rybáři, nečiň tak, vyprosť a netrestej mne. Ačkoli jsem jednal špatně, jednej ty dobře; pravíť přísloví: Oplácej zlé dobrým.«
Ale rybář odvětil: »Nepustím tě a vhodím do moře. Prosil jsem tě dosti dlouho a tys chtěl mne nevinného zabiti, ačkoli jsem tě vyprostil z vězení tvého. Z toho soudím, žes zlé povahy; splácíš dobré zlým. Proto až tě vhodím do moře, postavím tuto dům s nápisem: Tu řádí zlý duch; kdo jej vytáhne, bude od něho zabit; pak můžeš dlouho zůstati ve vodě, ty ničemný duchu.«
