jehož členové z větší polovice byli pěvci čeští, ale při tehdejším nedostatku uvědomělosti a hrdosti národní provozovány ve spolkových koncertech vesměs skladby německé a řízení spolku bylo samo sebou též německé, poněvadž v čele byli hodnostáři němečtí, již pěvcův českých ku svým účelům využitkovati dovedli. Sbormistrem zvolen Ed. Tauvitz a první produkce pořádána dne 21. května 1859 v sále konviktském. Po několika letech stal se spolek utrakvistickým, v jehož koncertech mělo se vyhověti stejnou měrou živlu českému, jako však v jiných oborech osvědčila se i tentokráte nepřízeň a vládychtivost členův německých dosti časně, již nemohouce spolek ovládati úplné, z něho vystoupili a svůj vlastní založili. Spolek nazván nyní „Beseda“, stal se úplně českým, ale následkem nečinnosti zanikl l. 1875.
Živější ruch nastal v kruzích hudebních v Praze založením českého hudebního listu „Dalibor“ v říjnu 1858, v němž počalo se obšírněji psáti o hudebních poměrech nejen v Praze, než i na venkově a následkem volnějšího ruchu, jenž v době té zavládl, počaly se zakládati zpěvácké spolky v městech českých. Nejstarším spolkem hudebním v Čechách byla „Cecilianská jednota.“ v Ústí nad Orlicí založenu léta 1803 přičiněním tamějšího ředitele kůru Jana Jahody a některých vážených měšťanův. V Josefodolu založen zpěvácký spolek 8. listopadu 1855, jehož ředitelem byl Fr. Částka; v Bydžově založen spolek 1857, jenž úřadně stvrzen 5. ledna 1863 č. 66413; roku 1860 založeny jednoty zpěvácké v Německém Brodě 5. června, „Zábaj“ ve Dvoře Králové 23. května, v Boleslavi Mladé, v Čáslavě, na Horách Kutných, v Hradci Králové, v Nymburce, v Pace Nové, v Písku, v Semilech, ve Slaném a na Moravě „Orlice“ v Prostějově, „Tetřev“ v Rožnově a „Svatopluk“ ve Slavkově; roku 1861 založeny jsou zpěvácké spolky v Berouně, v Boleslavi Staré, v Jaroměři, v Klatovech, v Kolíně, na Mělníce, v Pardubicích, v Poděbradech, v Strakonicích, v Táboře, v Turnově, „Besed“ v Brně, jejíž stanovy stvrzeny 30. července 1861 a slovanský zpěvácký spolek ve Vídni založen r. 1862. Počet ten stále se množil a každým téměř dnem vznikaly spolky nové v městech českých i moravských.
Mezi studentstvem českým v Praze byla hojně zpěvákův, již dříve bývali členy Akadamie Žofínské a Jednoty Cecilianské, avšak zpěv český nenalezal zde pěstování přiměřeného.
Příležitost ku provozování shorův českých poskytly „Besedy“, jež v době podzimní l. 1859 počali pořádati J. Barák a H. Přerhof v sále konviktském. V besedách těch, k nimž dostavovala se spo-
